Vývěr Boka, Slovinsko
8.8.2016 večer vyráží skupina jeskyňářů ze Speleoaquanautu ve složení Dan Hutňan, Míra Manhart, Jarda Zetek a Honza Král doplněná o další čtyři Chomutováky: Jindřicha Drozda, Pavla Mráze, Stanislava Wittmanna a Petra Žižku do Slovinska na vývěr Boka.
Ráno v 6 hodin přijíždíme na parkoviště pod vodopádem, kde už čeká slovenská část výpravy: Karol Kýška, Barbora Kýšková, Pavol Malík, Michal Plankenbuchler, Andrej Holovič, Marek Hluch, Martin Vrábel a Viktor Malík. 16 členů výpravy odnáší z parkoviště výbavu pro čtyři potápěče. Čítá 16 batohů s lahvemi a potápěčským materiálem. Za necelé dvě hodiny překonáváme 500 výškových metrů nahoru a 100 dolů. Vývěr je impozantní. Průtok se na první pohled jen nepatrně liší od stavů, které známe z ledna.
Plán je jasný. Pokusit se ve čtyřech doplavat přes 6 sifonů a v suchých částech jeskyně ověřit možnosti dalšího pokračování. Chceme také natočit video a dělat fotodokumentaci.
Už po zanoření do prvního sifonu se objevují problémy. Průtok je vyšší, než to na povrchu vypadá. Viditelnost je špatná, nedosahuje ani 10 metrů. Vodící šňůra je protržená a její hledání zabírá hodně času. V prvním sifonu navazujeme šňůru 6x. Průtok úžinou za prvním sifonem nám ukazuje, že stav je asi o půl metru vyšší, než bychom potřebovali. Překonáváme suchý úsek za prvním sifonem a ve druhém a třetím nás čeká stejná peripetie jako na začátku. Šňůra je protržená na několika místech. Za třetím sifonem se dostáváme na skalní ostrůvek. Teď už víme, že dnes se dál nedostaneme. Voda má tři stupně, Dan při přesunu za prvním sifonem roztrhl neopren a Palovi do něj teče kolem manžety. Karol vykazuje příznaky podchlazení...
Nad námi se nad strmým skalním svahem otevírá suchá chodba. Zaregistrovali jsme ji při předchozích ponorech, ale nebyl čas na zkoumání. Sundáváme výstroj a vydáváme se do objevu. Překonáváme prudký svah a lezecký úsek za ním. Postupně objevujeme 130 metrů chodby, dosahující místy rozměrů 5x8 metrů. Končíme u propasti hluboké 8 metrů. Záhy s pomocí 10 metrového lana se Paľo spouští na její dno a po dalších 20 metrech končí u malého sifonu. Cestou zpět jen odhadujeme hloubku další propasti, směřující na aktivní tok. Mapujeme a děláme fotodokumentaci. Následuje složité oblékání výstroje a pak už čeká třístupňová voda, plná zákeřných šňůr, které se nám podařilo při snaze o obnovení vyvázání v jeskyni nainstalovat.
První sifon je v tomto stavu vyloženě nebezpečný. Při další akci bude nutné všechny sifony vyčistit od starých šňůr a natáhnout silnější repku. Vynořujeme se po 4 hodinách od zanoření. Balení a transport materiálu k autům probíhá po skupinách. Každý už chce být dolů u auta.
Za sportovní výkon děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu. Vyčerpávající transport je důvodem, proč je tato lokalita stále ještě panenským speleopotápěčským terénem.
Dan
...
