Únor na Slovensku - Skalistý a Pustá
Začátek února přinesl dvě akce na území Slovenské republiky. Skalistý potok - jedna z úchvatných jeskyní Slovenského krasu - se dočkala dalšího průzkumu našimi potápěči včetně instalace přístroje pro měření hladiny vody a následující den pak přišel na řadu průzkum v Demänovskej dolině v Tatrách...
V noci ze středy na čtvrtek 2. února jsme absolvovali obvyklou, přibližně 650 km dlouhou pouť z Prahy až na východ Slovenska, asi 50 km jižně od Košic. Transport ztěžovala krutá zima, venkovní teploměry automobilů klesaly na -20°C a místy i méně! V jednom z expedičních vozidel dokonce v průběhu výpravy přestalo fungovat topení, takže nebylo příliš rozdílu mezi hodnotami vnějšími a vnitřními. Přesto jsme, dle plánu, zahájili v 9 hodin ráno první akci.
2.2.2012
Skupina byla rozdělena na tři jednotky podle náplně práce. Hlavní transportní tým spolu s potápěči Danem a Mahonym, dále trojice Zdeno, Smolda a DrKozel pro instalaci laboratorního zařízení a konečně dvojici Karol a Radek T., která se odděleně od předešlých týmů připravila na průzkum nedaleké jeskyně Gajdova štolňa.
Po nezbytném ranním občerstvení, na základně místních jeskyňářů ve vesničce Háj, se postupně týmy vydaly plnit své úkoly. První, a s hodinovým odstupem i druhou skupinu čeká nejprve výstup do strmého kopce s výškovým převýšením 270 metrů ke vchodu do podzemí. Tradiční pěší rozcvička je tentokrát zpestřena již zmíněným „osvěžujícím“ klimatem. Dopolední slunce na modré obloze naštěstí zvýšilo teplotu alespoň na -15°C. Nekompromisní zima však nenarušila ani půvab panoramat krajiny ani nasazení jednotlivců.
Transportní tým sestával z bratrů Švejdových a slovenského kolegy Tomáše. Spolu s potápěči Danem Hutňanem a Mahonym přenesli výstroj do Tomášova dómu, kde se uskutečnil plánovaný ponor do sifonu...
Již při výstupu druhé skupiny k jeskynnímu systému se telefonicky dozvídáme, že třetí tým potápěčů neuspěl v Gajdově štolně. Vchod do nedaleké jeskyně je téměř zavalen zcela zmrzlou sutí. Za daných podmínek se nepodařilo průzkum zrealizovat a proto se oddělená dvojice Karol a Radek T. vrací a alespoň cvičně „kontroluje“ prvních pár sifonů vývěru Skalistého potoka. Škoda, štolňa prozatím bude muset počkat na vhodnější dobu...
Druhá skupina - docent Zdeno Hochmuth z Košické univerzity spolu se Smoldou a DrKozlem instaluje laboratorní přístroj k přesnému odečtu vodní hladiny. Počítačová jednotka trvale měří kolísající hloubku vodního sloupce v jezírku nad gigantickým podzemním vodopádem. Zařízení pomůže automaticky sbírat údaje pro vědecké účely. Po úspěšné montáži sondy se skupina vydává k prvnímu transportnímu týmu, aby jej doplnila, protože od sifonu se bude zpět k východu odnášet i další materiál z minulé akce...
Společné čekání na vynoření potápěčů si obě skupiny zpestřují prohlídkou odboček a chodeb hliněného labyrintu...
Zkušení speleopotápěči se mezitím vynořují. Podařilo se jim, však prozatím jen letmo, zmapovat doposud objevené části. Oba muži svorně označují průzkum místa za náročnější než se očekávalo a popisují ráz krajiny za sifonem jakýmsi jadrným slovenským výrazem...
Následuje bezmála 250 km dlouhý přejezd do Demänovskej doliny. V Tatrách je na rozdíl od jihu Slovenska -30°C a dva metry sněhu! Na náš tým ovšem čeká vřelé přijetí Demänovskými jeskyňáři a útulné ubytování ve vytopeném srubu...
3.2.2012
Čtyři slovenští a osm českých speleologů se v mrazivém dni vydává na transport potápěčské techniky do Pusté jeskyně. Ze srubu stačí naštěstí jen přejít silnici a projít pár metrů zasněženým smrkovým lesem, abychom se ocitli v rozlehlých prostorách demänovského systému. Uzavřené prostory podzemí skýtají přibližně +8°C, což je o proti venkovní teplotě příjemný nárůst o téměř čtyřicet stupňů!
Tým se poctivě střídá o transportní vaky, aby se po překonání několika pasáží ocitl v obří puklině na jejímž dně se zanoří potápěč Dan do předpokládaného sifonu. Čas jeho průzkumu je odhadován na půl až tři hodiny. Proto se slovenští členové týmu, po dobu Danova ponoru, zabývají dokumentací suchých prostor, fotografováním nebo měřením.
Z nás - Čechů byl v Pusté jeskyni v minulosti zatím pouze Mahony, který však asistuje Danovi u sifonu a Radek T. Takže jsme se rozhodli mezi tím seznámit s okolním terénem. Navštívená místa působí oproti Skalistému potoku podstatně rozsáhlejším dojmem. Z každého kouta se dá vytušit pokračování chodeb do nekonečné temnoty. Stropy dómů jsou sotva patrné a dosvítit lze jen silným světlem. O obří puklině, ve které se právě potápí Dan, se zmiňuje místní Palo jako o „bezedné“ . Říká, že doposud nikdo nenašel její dno...
Při naší návštěvě jednoho z dómů dokonce došlo i k praktickému nácviku týmové spolupráce, abychom si usnadnili výstup přes malý převis, který nám trošinku komplikoval návrat. Vzájemná pomoc byla příjemným zpestřením i zkouškou vazeb skupiny. Všichni přežili a nikdo nemusel být obětován. Špek s česnekem pak chutnal o to víc...
Výsledek Danova ponoru však bohužel nedopadl podle očekávání a bude zapotřebí dalších pokusů. Viditelnost ve vodě byla katastrofální a pokus o jakýkoliv nový objev se stával zbytečný. Jedinou důležitou hodnotou byla zjištěná neustále se zvyšující hloubka. Dan proto v lokalitě zanechal nataženou svojí vodící šňůru pro budoucí průzkum a rozhodl se pro návrat. Přesto naplaval slušnou vzdálenost.
Návrat týmu z Pusté jeskyně a transport veškerého potápěčského vybavení proběhl bez potíží . Fotograf Jan Kokavec navíc z akce přináší několik parádních dokumentárních fotografií. Zpět na denním světle nás vítá modrá obloha, nepolevující mráz a sluncem ozářená, zasněžená, pohádková krajina.
Nezbývá, než poděkovat slovenským kolegům za vstřícné přijetí a zprostředkování návštěvy jejich krásného podzemního světa...
DrKozel
