Expedice Sardinie 2011 - BueMarino
Informace den po dni z expedice SARDINIE 2011 se dočtete právě tady!
6.10.2011
Začíná Expedice Sardinie 2011. Jako každý rok je příjezd plný očekávání ze stavu moře. Tentokrát nás, navzdory předpovědi, čeká totální olej. Sardský přítel Mário přistavuje svůj člun a odevzdává nám klíčky se slovy: „Pak to tady zase zaparkujte“. Dáváme na vodu i náš člun a materiál ze dvou dodávek a vleku je v průběhu hodiny a půl v jeskyni Bue Marino! Setkáváme se s Marii-Grácii, která dělá supervisorku, Franceskem a dalšími průvodci, provádějícími turisty přístupnou části Bue Marina. Ještě teď v říjnu se sem přijede lodí z Cala Gonone podívat kolem 60 návštěvníků denně.
U vstupu do jeskyně instalujeme s Franceskem naši mapu jeskyně. Další hodinu nám zabere transport expedičního materiálu z mola do Sálu blonďaté dámy, postavení luxusního bivaku a natažení elektřiny do všech zákoutí.
První skupina : Dan Hutňan-náčelník, Martin Honeš-Mahony, Karol Kýška, Ulf Czastka-1.kuchař, Ondra Zajíc-2. kuchař, Šárka Štěpánová-záznamy , Pavel Strnad-DrKozel – technik, Radek Teichmann-2.technik, je na místě.
Začínáme potápět. Vyvážení a odstranění drobných závad, také kontrola vyvázaní a viditelnosti v Severní a Střední větvi Bue Marina jsou cílem prvních ponorů. Viditelnost v Ramo di Mezzo je klasická- max 10 metrů. Pro naše účely to stačí. Dá se jet kolem šňůry naplno na skútru. Ramo Nord je excelentní. Viditelnost, jakou jsem tady pár let nezažil. Od 400. metru by se dalo parádně fotit.
7.10.2011
V 9.00 vyráží náčelník člunem do Cala Gonone pro zbytek expedičního týmu. Počasí se horší, začíná foukat. Radek Husák, Honza Žilina, Honza Špalek a Pavel Pípa přijíždí ve dvou plně naložených autech. Transport zvládáme nadvakrát.
V jeskyni máme k dispozici:
14 skútrů, 4 x dvojče 18 litrů, 6 x dvojče 12 litrů, 5 x dvojče 7 litrů, 36 x stage 12 litrů, 7 x kyslíková stage S40.
Expedice se zaměří na dva základní úkoly:
1. První skupina: Radek T., Šárka, Špalek, částečně DrKozel připraví postupové láhve a skútry do Ramo di Mezzo. Prozatím dosažená vzdálenost v této chodbě je 3850m. Radek Husák a Honza Žilina, který tuto rekordní metu dosáhli v roce 2007, pak využijí postupových láhví a skútrů k pokusu o prodloužení tohoto nejdelšího průniku českých speleopotápěčů. V průběhu ponoru musí několikrát překonat hloubku 30 m a v závěru i 50 m.
2. Druhá skupina: Dan, Karol Kýška, Mahony a DrKozel překoná Hasenmayerův sifon na konci Ramo Sud. Za ním se pokusí explorovat dvě nově nalezené odbočky. S transportem k sifónu pomáhá celý zbytek výpravy: Pavel Pípa, Ulf s Ondrou, Špalek, Radek T. se Šárkou.
Dnes začínáme s transportem materiálu před Hasselmayerův sifon v Jižní větvi Bue Marina. Mahony, Karol, DrKozel, Ulf, Ondra, Radek T., Šárka odnášejí 3,5 km dlouhou Ramo Sud 3 dvojčata a 6 stage . Transport trvá 3,5 hodiny. Odpoledne probíhají další ponory.
Radek H, Honza Ž a Špalek- Ramo di Mezzo : 1 safety na 600m, 2 kyslíky na 900m, 2 skútry a 2 stage na 1500.
Další ponory jsou vyvažovací.
V 19.00 se setkáváme v Cala Gonone s Leem Fancellem, který nám dává mapu Su Molente a informuje nás, že objevili další 100m dlouhý sifon na Su Palu. Má volné pokračování. Objevena byla také nová jeskyně nad systémem Su Palu-Su Spiria, dlouhá přes dva kilometry. Barvením je potvrzené spojení se systémem Su Palu-Su Spiria.
8.10.
Mahony, Karol a Pavel Pípa cvičí společnou jízdu na skůtru a trénují mapování v Ramo Nord.
Ulf s Ondrou se pokoušejí v Ramo Nord nafotit pár záběrů. DrKozel veze do Ramo di Mezzo na 900. metr dvě stage sólo ponorem. Radek T se Špalkem a Šárkou transportují do Ramo di Mezzo další materiál, tentokrát na 1500 metr a 2000 metr. Radek H. s Honzou Žilinou startují na 3000 metr Ramo di Mezzo s nákladem dalších postupových lahví. Nasazení je obrovské. Vstup do jeskyně z moře komplikuje počasí. Zvedli se metrové vlny a příboj buší v místě vstupu velkou silou. Viditelnost v moři u vstupu do jeskyně klesla na půl metru. Největším problémem se stává překonání příbojových vln při návratu z jeskyně. Na dnes ještě chystáme transport lahví 2 x 12 litrů, dvou skútrů, jedné stage a všech drobností před Hasenmayerův sifon v Ramo Sud.
V osmi lidech zvládáme transport k Hasenmayerovi za 3,5 hodiny. Ustrojili jsme láhve a připravili skútry. Vše, co je potřeba pro akci za Hasenmayerův sifon, je připraveno. Teď ještě nasbírat síly na desetihodinovou akci za 630 m dlouhým a 35 m hlubokým postrachem italských jeskynních potápěčů. Na prvních 150 metrech je natažených několik šňůr. Dál už však vedou jenom fragmenty Hasenmayerova nerezového drátu a jedna šňůra, která může být po minuloročních extrémních povodních v jakémkoliv stavu. Útok na konečné části Ramo Sud je připraven...
9.10.
Ráno měníme plány. Moře vypadá dobře. Po dvou dnech intenzivních transportů rozhoduje náčelník dát pro skupinu Ramo Sud volno. Vyrážíme do města na kalamáry, na odpoledne plánujeme Bel Torente. Myšlenka na Bel Torente odchází se zvedajícími se vlnami. Máme co dělat, aby jsme vjeli do portálu jeskyně s celým člunem.
Druhá skupina- Ramo di Mezzo jede naplno. Radek T. se Špalkem startují v 11 hodin odvézt další postupové láhve a skútry pro Radka Husáka a Honzu Žilinu. Z Laga Smeralda vezou dvě stage a dva skútry. Na 900. metru přibírají ještě včera navezené dvě stage. Všechno dotáhli až na 1500 m. Radek T je přetížen a křídlo v hlubokých sifónech nestíhá-utíká pojišťovák. Špalkovi praská pod vodou vysokotlaká hadice. Valící se proud bublin zastavuje zavřením levého ventilu. Ven táhnou kluci zaplavený skútr. Biboš to nevydržel. Je to už druhý nefunkční skútr v průběhu akce.
5 hodin a 20 minut je doba ponoru Radka Husáka s Honzou Žilinou! Dopracovali se až na konec objevených částí, kde skončila brakická voda s viditelností do 10 metrů. Pak v průzračné sladké vodě postupovali o 106 metrů a skončili v hloubce 10 metrů!!!
Další postup zastavila úžina, ze které přitékala sladká voda. Překonat toto místo je možné jen s bokovkami. Pro kluky s osmnáctilitrovým dvojčetem na zádech to byl neřešitelný problém i když Radek měl tendenci láhve ze zad sundat.
Akce na Ramo di Mezzo, připravovaná tři transportní dni, končí úspěchem. Znamená nejdelší průnik českých speleopotápěčů v historii.
I když je cestou několik hladin, celá trasa se plave pod vodou bez vynoření. Vzhledem k tomu, že cestou se potápěči pohybují permanentně po sinusoidě, překonávají několikrát hloubku 30 metrů a v závěru i 50 metrů, jedná se o obdivuhodný výkon. Je nutné poděkovat celému transportnímu týmu: Radkovi Teichmannovi, Honzovi Špalkovi, Šárce Štěpánové a Pavlovi Strnadovi za perfektně odvedenou práci. V průběhu Ramo di Mezzo je několik odboček, které budou prozkoumány v dalších dnech.
Zítra ráno vyráží skupina Ramo Sud za Hasenmayerův sifon. Držme jim palce.
Kuchyně hlásí nedostatek kastrolů. Dnes odešel do hrncového nebe jediný 20litrový plecháč. V jednom 3litrovém a jednom 5litrovém hrnci, se opravdu vařit pro 12 osob nedá. Ulfovu poznámku neberte vážně, protože takový výkrm, jaký nám tady s Ondrou Zajícem připravili, nemají snad ani v Hiltonu.
10.10.
V 9.30 vyráží útočný tým na Ramo Sud. Dan Hutňan, Karol Kýška, Martin Honeš a Pavel Strnad překonávají suché části Ramo Sud po Hasenmayerův sifon za 1 hodinu a 10 minut. Dan s Karolom pak s použitím skútru ve dvou postupně uvolňují šňůru, zataženou po povodních do sedimentu. Po 17. Minutách jsou těsně před koncem 630 m dlouhého sifonu. Tady se objevuje problém, který vykazoval skútr už při předešlých ponorech: nejde vypnout. Šňůra končí v bahně, je nutné ji navázat. Dan setřásá Karola a krouží dokola v 10 m široké chodbě. Pak opřel skútr o stěnu jeskyně a Karol pomocí nože uvolnil zapadlou spoušť. Nakonec se úspěšně první i druhá dvojice dostává za sifon.
Dan s Karolom pokračují za další sifon a pak 700 metrů táhnou dvojčata k sifónu Zrada. U něj začíná francouzská odbočka z roku 1982. Jsou tady fragmenty šňůry Le Guena a Penéze. Jejich paměťový náčrt naznačuje, že se dostali 600 m daleko. Dvojice speleopotápěčů překonává několik mělkých sifónů, které střídají dlouhé jezera a suché pasáže. Nakonec vylezou po 800. metrech v suché chodbě, kde ke svému překvapení potkávají druhou dvojici. Sifony končí na místě, kde měli podle plánu explorovat Martin s Pavlem. Ještě nás čeká 800 metrů zpátky. Zmapování celé objevené části zabere minimálně 3 hodiny. Pak dalších pár hodin cesta zpátky.
Martin s Pavlem zmapovali prostory mezi Hasenmayerovým sifonem a sifonem Smrdutého úhoře. Objevili téměř 400 metrů dosud nezmapovaných chodeb. Z Ramo Sud do základního tábora vylezli po 10 hodinách. Dan s Karolom se vrací za 14 hodin... Dohromady zmapovali 1200 m. Extrémní výkon čtveřice završuje retransportem části materiálu od sifonu.
Skupina Ramo di Mezzo mezitím objevuje několik suchých odboček na 2700. metru. Část z nich mapují, zbytek zůstane na další den.
Výsledkem snažení obou skupin speleopotápěčů je nejdelší průnik v historii českého speleopotápění. V Ramo di Mezzo dosáhli Radek Husák a Honza Žilina metu 3960 m - tedy celkem tam a zpět bezmála 8km bez vynoření. V Ramo Sud jsme objevili a zmapovali 1200 m nových prostor.
Ještě nás čekají dva dni práce v Ramo di Mezzo, kde budeme pokračovat v objevování bočních suchých chodeb. Všech 12 účastníků expedice dře na hranicích lidských schopností. Transportní týmy padají po návratu z tříkilometrového nošení dvojčat a skútrů do spacáku dávno před večerkou. Odvézt na skútru několik postupových láhví a další skútr, to také nezvládne každý. Expedice pomalu končí. Výsledky jsou, na dobu, kterou jsme tady strávili vynikající.
11.10.
Ráno se těžce zvedáme. Čeká nás retransport materiály od Hasenmayerova sifonu. 3500 metrů se skútrem nebo dvojčaty na zádech je zdravý výkon. Cestou musíme překonat několik jezer. Stage a skútry obalujeme nafouklou duší, aby nás v jezerech nestáhli ke dnu. Za tři a půl hodiny je všechno venku.
Odpoledne ještě Šárka se Špalkem absolvuji ponor v Ramo di Mezzo. Zbytek výpravy odjíždí do Cala Gonone na večeří, která se ale stejně nevyrovná kulinářskému umění Ulfa s Ondrou.
12.10.
Pět členů výpravy se chystá prozkoumat a zmapovat suché části na 2700. metru Ramo di Mezzo. Odbočku objevili Radek H. s Honzou Ž. v roce 2007. V první trojici jsou Dan, Špalek a Radek T. Druhou skupinu tvoří Radek Husák a Pavel Strnad. Každý veze za sebou náhradní skútr a dvě stage, na zádech dvojče 2x 18 l. Radek H. navíc ještě DrKozlovu rezervní stage, aby to měl jednodušší.
Po překonání dvou 30 m hlubokých „hupů“ zanechávají skútr a jednu stage na patnáctistém metru jeskyně a pokračují k vyvázané odbočce dalších skoro 1200 metrů. Na 2650.m odbočují k suchým prostorám, kde se obě skupiny po vynoření setkávají.
Po odložení potápěčské výstroje a převlečení do overálů se hned na začátku dělíme na dva postupové týmy. Levou větev mapuje Dan Hutňan s DrKozlem a pravou rozlehlejší větev oba Radkové se Špalkem.
Postupně objevujeme 720 metrů zcela nebo částečně zabahněných, ale poměrně rozlehlých tunelů a chodbiček. Evidentně slouží jako odtokové kanály pro vody z planiny. V dalším postupu nakonec zabrání nově objevený sifon, který musí na další průzkumy už počkat na příští expedici...
Návrat po asi třech hodinách mapování probíhá bez vážnějších problémů. Cesta 2700 metrů pod vodní hladinou se skútry odsýpá jak po másle. Jenom trojice Radek T, Dan a Špalek jedou na jediné Radkovo hlavní světlo, protože dvěma zbylým potápěčům vypověděla lampa službu. I tak ale byli schopni cestou ještě odtransportovat zpět několik postupových lahví z předešlé akce ponechaných v jeskyni. Klobouk dolů...
Objevy i mapování nových suchých prostor v jeskyni Ramo Mezzo se dají považovat za úspěšné završení expedice Sardinie 2011.
13.10.
Dnešní den se hned ráno vypravila skupina Dan, Karol, Honza Ž., Pavel Pípa a Radek Husák do údolí Codula di Luna. Pokusí se pomoci italským jeskyňářům pokračovat v propojení vzdálených suchých částí Ramo Sud s povrchem. Akce navazuje na loňské zaměření jeskyně pomocí radiomajáku a nalezení přibližného místa možného průniku do údolí. Znamená to však prokousat se dvanáct metrů masivní skálou. Skupina je proto vybavena prostředky pro průnik masivem. Cíl jejich cesty je malá propástka Buko, jejíž dno právě směřuje do blízkosti jedné ze suchých částí Ramo Sud. Je vzdálená asi 40 minut pěší chůze od moře.
Mezitím Radek T., Šárka a Mahony odjíždějí do střední větve (Ramo Mezzo) aby dovezli zpět zbytek ponechaných postupových lahví a definitivně tak uklidili pozůstatky vystrojené podvodní cesty pro dlouhé ponory z předešlých dní....
Zajímavý úkol si vzal i Ondra Zajíc, který se pokusil - bohužel neúspěšně - najít fosilní pozůstatky zvířete jehož spodní čelist jsme vloni vyzdvihli z jezírka na sedmistém metru severní větve Ramo Nord.
Skupina z Cala fuili se vrátila kolem poledního. Na dně propástky Buko bohužel nalezla několik metrů hlíny a sedimentu, který se bude muset nejprve vytěžit. Na tuto práci však vybavena nebyla. Ponechává jí tedy pro italský tým...
