Slovenské sedumnáctky
Slovensko, Skalistý potok 7.3.-8.3.2014.
Je pátek večer a přestože je akce plánována na víkend a s předstihem, tak ze Speleoaquanautu vyrážíme pouze ve dvou. Petr Chmel a Martin Honeš. Cestou přibíráme Karola Kyšku ze Speleodiveru. Po příjezdu pod planinu ještě stíháme dvě hodiny spánku před zahájením akce v 7:00, kdy přijíždí Zdenko Hochmut, Stano Danko a další čtyři jeskyňáři. Plán dne je jasný. Narušit kamenný blok v sifonu 17.17, který brání dalšímu postupu.
V tomto počtu jeskyňářů vcelku snadno vše transportujeme k sifonu 17.14, do kterého se s Petrem po desáté hodině zanáříme a postupujeme snadno až k sifonu 17.17. Do posledního sifonu 17.17 se zanořuji již sám s bokovkami 2x6l a ověšen vším potřebným. Za čtyři minuty jsem u láhve, která zde leží od poslední akce. Vyměňuji hadici s 2. stupňem automatiky za inflátorku a napichuji rychlospojku vrtačky. Výborně! Vše funguje jak má a konečně se daří pod vodou vrtat. Viditelnost postupně klesla na úplnou nulu a tak po spotřebování vzduchu z vrtné lahve odpojuji vrtačku a bez kontroly díla vyrážím zpět ze sifonu. Cestou nenalézám v nulové viditelnosti odloženou, odmontovanou automatiku, také ztrácím nářadí a bojuji s profilem sifonu. V již lepší viditelnosti vidím na budíku 17min, max. hl. 17m. Zakousnu automatiku, usměju se, jsem přeci v sifonu 17.17! Vynořuji se u Petra, který ani nestačil usnout. Společně cestou ven ještě vyvazujeme fix pro pohodlnější překonání sifonu 17.16 ručkováním. Po dobu našeho pobytu za sifony ostatní jeskyňáři zkoušejí na konci Kladenské chodby postup v závalu. V domluveném čase společně vylézáme z jeskyně.
Po vyhodnocení akce v nedalekém motorestu se loučíme a plánujeme pokračování za 2 týdny.
Zúčastněným (Petr Chmel, Martin Honeš, Karol Kyška, Stanislav Danko, Zdenko Hochmut + 4 místní jeskyňáři) děkujeme za pomoc.
Mahony.