Průlomové mapování na Sardinii
Su Molente – Su Spiria
17.6.2016 se přesouvá 5 speleologů ze Slovenska plně naloženým transportérem přes Livorno na Sardínii. Po příjezdu do Cala Gonone absolvují ještě dva snosy materiálu k jeskyni Su Molente. 300 výškových metrů, naložení jako muly dostávají 18 potápěčských lahví a kompletní výbavu pro 4 potápěče až ke vstupu do jeskyně a pak brutální plazivkou posouvají 20 batohů k sifonu. Neskutečný výkon. V podvečer 17.6. přilétá Dan Hutňan s Mírou Manhartem a setkávají se se zbytkem výpravy v Cala Gonone. Pak už všechny čeká bivak v horách nad údolím Codula di Luna...
"Další den se chceme pokusit o zjištění přesného místa v jeskyni Su Molente, na které se před dvěma týdny napojili Sardové při exploraci v Su Spirii. Po průniku přes strop v jezírku se pod nimi otevřela ohromná síň, do které jim spadl buben se šňůrou. Dopadl v hloubce 26 metrů na naši vodící šňůru z roku 2014. A tak vznikl nejdelší jeskynní systém v Itálii."
70 km dlouhá jeskyně Su Palu-Su Spiria (Monte Longos)-Su Molente-Bue Marino je dílem generací jeskyňářů a jeskynních potápěčů. Přesné místo spojení je však jen domněnkou. Předpokládá se, že ke spojení došlo v prostorném komínu, vedoucím z hloubky 45 metrů. Cílem naší expedice je teorii ověřit...
18.6. ráno se vydávají na cestu k jeskyni potápěči Karol, Abo, Míra a Dan. Už jen nalehko proběhnou vstupní částí Ramo del Bue, která je druhým vstupem do Su Molente. U sifonu jsou připravené lahve a materiál na dlouhý průnik sifony. Každý z potápěčů na sebe věší 4 tlakové lahve a na jednoho zbude i rezervní 7l. Prvních 150 metrů se pohybují potápěči v mělkém meandru. Na jeho konci čeká nepříjemná puklina, kterou nelze proplavat s lahvemi na zádech a tak Dan a Míra přenášej vrchem. Po dalších 50 metrech už musí dvoumetrový stupeň s lanem překonávat vrchem všichni. Za ním následuje suchý 100 metrový úsek. Karol a Abo ho zvládají natřikrát a přesouvají k dalšímu sifonu všechny lahve. Tady už začíná skutečné potápění. Sifon je dlouhý 300 metrů, hluboký 17m. Po překonání písečného valu za ním ještě krátký, 50ti metrový sifónek a jsme v Galleria del Attesa, kde jsme v roce 2012 připojili jeskyně Bue Marino a Su Molente. Suchá část je dlouhá 200 metrů a pomalu se dostáváme ke vstupu do sifonu hlubokého 27 metrů. Jeho 300 metrů je nekonečných. Za ním se objevují suché části nazvané sardskými objeviteli Ramo Vecchi i Stanchi (Chodba Staří a Unavení). Tady zůstávají neúnavní nosiči Karol a Abo. Jejich úkolem je kontrolovat možnost suchého lezení v této části jeskyně a pořídit několik fotek.
Dan a Míra se pouštějí do nejméně příjemné části. 45 metrů hluboký a 500 metrů dlouhý sifon překonali už v roce 2014. Vynořili se v komínu s průměrem 10 m. Pak ještě jednou, když se v nepříznivých podmínkách při vysokém stavu vody po lijácích v roce 2015 pokusili jeskyni prodloužit do tunelu pod komínem. Teď jsou tady potřetí, aby ověřili, kde je spojení se Su Spiria. Hrůzostrašný jojo ponor začíná.
Po překonání 100 metrového úseku pozvolna klesajícího na dno gigantické studny do hloubky 45 metrů je čeká kolmý výstup do 20 metrů, kde je hrana studny. Tady očekávají místo, kde Sardové našli spojení. Nic nenasvědčuje tomu, že by někam nahoru vedla další šňůra. Pokračují ještě dalších 70 metrů. Spojení je nalezeno! Potápěči ze Su Spirie se propadli přímo na bod, u kterého je rozbočení směřující do komínu na hladinu a také do neznámé části zmapované do hloubky 35 metrů. V jeskyni Su Spiria se tedy už v roce 2014 vynořili Dan s Mírou, akorát nevěděli, že jsou v prostoře, která je součástí 44 kilometrů dlouhé jeskyně Su Spiria-Su Palu. Jejich dnešním cílem je také ověřit, kam směřuje chodba pod komínem. Pokračují tedy dál a opět je čeká hloubka 45 metrů a prostorná chodba stoupající pozvolna nahoru. Ve 35 metrech končí exploraci a vrací se, protože zásoba dýchacích plynů je na hranici doplavání zpět.
Ubíjející změny hloubek se podepisují na obou potápěčích. I když dekomprese s nitroxem hodně pomáhá, jsou značně vyčerpaní. V Ramo Vecchi i Stanchi čekají Karol s Abom a musí značně pomáhat Danovi, který po výborném bůčku na letišti v Praze a slanině v bivaku dostává žlučníkový záchvat. Ve spojení s náročným ponorem je to "ideální kombinace". Po pauze se ale vyhecoval k překonání všech sifonů a po 7 hodinách pobytu v sifonech se všichni potápěči setkávají se suchou skupinou u vstupu do prvního sifonu. S pomocí Pala se pak Dan dostává na povrch a regeneruje. Zbytek výpravy transportuje materiál nechutnou plazivkou před jeskyni.
Tady se setkáváme s Italem, ze kterého se vyklube Marcello Moi, potápěč, který spojil vodící šňůrou jeskyně Su Spiria a Su Molente. Sice všechna sláva padla na jeho hlavu, my teď však víme, že jsme v Su Spirii byli první. Podstatné ale je, že konečně došlo k lokalizaci místa, kde jsou jeskyně do nejdelšího jeskynního systému v Itálii spojeny.
Poděkování patří obrovskému výkonu Karola, Aba, Paľa, Marka a Petra, bez kterých bysme se s Mírou na konec jeskyně nedostali. Leovi za jeho podporu pro naše aktivity v údolí. Velice děkujeme Robertovi a jeho dvěma přátelům za pomoc s transportem lahví z údolí a také za spolupráci při objevování tohoto nádherného sardského podzemí.
Akce se zúčastnili
Speleoaquanaut: Miroslav Manhart, Daniel Hutňan
Speleodiver: Karol Kýška, Pavol Malík, Martin Vrábeľ, Marek Hluch, Peter Ivančík
Dan
...
Na počest této akce složil Karol Kýška báseň:
Výlet na Sardinku
kde bolelo
tam bolelo
ras sa 5 Slovakov jeden poločech a jeden pražák
vybrali jedného dna na Sardinkáren
išli cestou necestou
velkými horami
širokými dolinami
úzkymi šterbinami
až sa vynorili
v kráse nevídanej
jaskyni zajebanej
