Hranická propast - záchrana robota 10.-11.7.2017
Přinášíme exkluzivní zprávu přímo od účastníka záchranné akce podvodního robota GralMarine - Radka:
"Pokračováním spolupráce s členy ZO 7-02 Hranický kras byla pomoc při vytažení uvízlého ROV (podvodního robota - pozn. redakce) ve zúžení na dně Liftu v hloubce cca 200m. S tímto úkolem má pomoci další, tentokrát policejní ROV. Jelikož se jednalo o zajímavou akci, pokusím se ji popsat z pohledu účastníka...
S Tondou jsme na Hranickou propast dorazili po 9. hodině a zapojili se do příprav a transportu potřebné techniky. Objemné boxy s komponenty policejního ROV byly tak velké, že nešly protáhnout vstupní brankou a tak se vše vybalilo a takto nanosilo k vrátku a dále svezlo na plošinu u hladiny jezírka. Následoval běžný materiál s osobním vybavením každého potápěče, lahve, RB atd.
Jelikož motory ROVu mají příkon až 6kW (!) (ROV je komplet napájen z povrchu) musela být použita velká 13kW centrála a cca 120 m dlouhý kabel na 380V. Následovalo tedy i umístění 250 kg vážící centrály na hranu propasti a spuštění prodlužovacího kabelu dolů k vodě na plato, což zrovna taky nebylo záležitostí hodinky. S kabelem se musel po stěně spustit Pepa Lukeš, který ho usměrňoval cestou mezi skalními převisy, aby se nikde nezachytil.
Souběžně s probíhajícím transportem materiálu dolů k vodě se Práškař s Pařezem zanořili a nachystali kladku do 60m společně s lanem pro vytažení uvízlého ROVu. Když jsem se s Tondou dostal k vodě, skoro jako poslední, policejní ROV už byl pod hladinou ve 100 metrech. Bohužel se na velké cívce spojovacího kabelu začalo přidírat na jedné straně kluzné ložisko a 150m kabelu se tak odvíjelo za pomoci čtyř chlapů - byla to celkem fuška s cívkou vůbec trochu otočit. Nakonec jsme to zvládli a dostali policejní ROV až dolů, kde začal hledat uvízlého "kamaráda". Pilot ROVu Martin to měl opravdu zmáknuté a ve složitém terénu se mu dařilo manévrovat. Musím uznat, že orientovat se v prostoru s ROVem a při tom se nezamotat do kořenů, špagátů a vlastního kabelu, není vůbec jednoduché a chce to opravdu zkušenosti.
Přeci jenom se ukázalo, jak je to náročná operace. Lano, kterým měl být uvízlý ROV vytažen, se někde v nedohlednu zachytlo a tím pádem nebylo použitelné. Navíc se začal hodně vířit sediment ze dna a místy nebylo nic vidět. Několikrát se ROV zachytil o větve a klády, ale vždy se mu podařilo se vyprostit.
Po hodině hledání jsme zahlédli žlutý stín a několik měsíců uvízlý ROV GRALmarine byl lokalizován v hloubce 195m. Jelikož vyprošťovací lano s karabinou bylo zamotané a nepoužitelné, bylo rozhodnuto, že policejní ROV zachytne uvízlého do mechanické ruky a vynese ho vzhůru. Bohužel se ukázalo, že uvězněný ROV je chycen do větví za vlastní optický kabel a navíc i do fixní vodící šňůry a bude nutné jej vystříhat.
Vše se podařilo a oba ROVy už stoupají vzhůru. Když byly v hloubce 120m, ztratil Martin obrazový kontakt s policejním ROV a vše přestalo fungovat. Bylo zjištěno, že do zařízení nejde šťáva, porucha byla na dlouhém přívodním el. kabelu. Už to vypadalo, že se budeme muset ponořit k nefunkčním aparátům do 120m, upevnit je na lano a pokusit se je vytáhnout. Naštěstí jsme měli v záloze malou 2kW centrálu, tak jsme jí zkusili. Ta však byla schopná napájet kameru a světlo, ale motory jeli jen na sotva 10%. Po obnovení přívodu proudu a zapnutí monitoru se objevila otevřená mechanická ruka a zachráněný ROV nikde. Všechny zamrazilo. Po minutě hledání se ztracený stroj objevil o 3m níže a visel za optický kabel, který byl s největší pravděpodobností zamotaný do přívodního kabelu zachránce. S maximální opatrností se podařilo ztracence opět zachytit rukou. Za těchto podmínek přišla na řadu hrubá síla a oba stroje jsme začali vytahovat za tlustý přívodní kabel policejního ROVu. Vše bylo současně kontrolováno kamerou abychom nenapáchali víc škody než užitku a nepřišli o oba stroje.
Po dosažení 70 metrů se roboty zachytly o skalní převis a dál nešlo pokračovat. Musíme dolů, rozplést zamotané kabely a oba ROVy vytáhnout. Nad propastí se začalo už stmívat a do toho se přidal déšť. Další postup jsme nechali na druhý den.
Téměř celou noc pršelo a podmínky v propasti a okolí byly "komplikované". Slézt dolů po bahnitém tobogánu k jezírku a přitom se "nezabít"…
Do vody jdeme společně s Tondou a Čanisem, úkol zněl jasně - dva ROVy - rozmotat a vytáhnout nahoru. Ještě s námi jdou Myšák a Pepa, budou provádět obrazový záznam.
Samotné potápění a vyproštění strojů proběhlo bez nějakých komplikací. Snad jen, když jsem chtěl vyřezat optický kabel zamotaný do kladky a vyprošťovacího lana rozpadnul se mi DIR nožík na spousty malých kousků. Toník to ale obratem vyřešil jeho suprtrupr vyřezávačem. Prověřte si svoje DIR nožíky, jelikož když ho máte několik let v pouzdře a pak jej chcete použít, může se plastové madlo rozsypat na kousky.
Když jsme s Tondou, jako poslední, vylézali z vody na plošinu, oba stroje byly již venku z vody a začalo uklízení a transport veškerého matriálu z propasti. Všude to vypadalo jak na "Woodstoku" - bláto, bláto a zase bláto. Navíc jsme začali řešit, jak se dostaneme s auty naloženými materiálem přes rozmáčené pole, protože z kopce na bahnité klouzačce to opravdu jede. Ale než se podařilo vše naložit, vykouklo slunce a opřelo se do rozmáčené cesty. Stejně byla jízda nebo spíš driftování z kopce přes pole "zábavné".
Zachráněný ROV GRALmarine - šampion, který v loňském roce "učinil" Hranickou propast nejhlubší na světě - byl až na vybité baterie na první pohled v pořádku. Nebyl zaplavený, jen vnější obaly kabelů byly od rok působícího vysokého tlaku pěkně pomačkané.
Celá akce dopadla dobře a i přes drobnější komplikace se vše podařilo, jak mělo. Můj obdiv patří Martinovi, pilotovi policejního ROVu, bez jehož šikovnosti a zkušenosti s ovládáním stroje by se to nejspíš nepodařilo."
Radek
...
