...z historie Speleoaquanautu
Historie Z0 1-10 Speleoaquanaut
Koncem 70. let se skupina nadšenců z pražského potápěčského klubu Pragoaquanaut chtěla potápět v Hranické propasti, na jedné z mála vnitrozemských lokalit, kde ještě nebyli. Hned to sice nevyšlo, ale dostalo se jim velice cenné informace, že se připravuje kurz jeskynního potápění. Vstoupili do České speleologické společnosti, někteří začali, ostatní pokračovali v suché jeskyňařině a později byla vytvořena při ČSS Základní organizace 1-10 s logickým názvem Speleoaquanaut. Zakladatelé se zúčastnili avizovaného náročného kurzu jeskynního potápění, který v roce 1980 obětavě a perfektně zorganizoval brněnský Delfín / Labyrint pod vedením F. Piškuly. Zájemci se účastnili zajímavých exkurzí do vodních jeskyní Moravského krasu, seznámili se se začínajícím speleoalpinismem, absolvovali podrobnou teorii včetně těžkých zkoušek, cvičné ponory v otevřené vodě i sestupy do zatopených jeskyní, které přispěly k dokumentaci i dílčím objevům zatopených chodeb. To vše za nelehkých podmínek, kdy se metodika vyvíjela, technika také a byla tehdy špatně dostupná, mnoho součástí se vyrábělo podomácku.
V první polovině 80. let se činnost Speleoaquanautu zaměřila ve spolupráci s Labyrintem a dalšími skupinami na průzkumy a mapování v Holštejské větvi zdrojnic Punkvy. Jednalo se o systém Rasovna - Pikovka - 13C - Stará Amatérka. Zajímavým propojením bylo proplavání odtokového sifonu jeskyně 13C do Staré Amatérky a tam nalezení měřičských bodů začátkem roku 1984. Sifon nebyl příliš obtížný (130 m / -5 m), ale vyžadoval včetně transportu mnohahodinový pobyt ve velmi chladné vodě. V dalších krasových oblastech to byly drobné zatopené jeskyně Za hájovnou, Albeřická, Menglerova aj. Z akcí ve zpřístupněné Chýnovské jeskyni se jednalo o velice těsné zatopené chodby, ale nakonec překonaní přítokového sifonu umožnilo při postupných akcích rozšířit půdorys této mramorové jeskyně na dvojnásobek. Petr Sochor zde dosáhl v těsných úžinách nepředpokládané hloubky 45 m ve vzdálenosti 200 m od vstupního Homolova jezírka. Potápěči Speleoaquanautu se na Slovensku seznamovali s vyvěračkou Štiavnice v jeskyni Hlboká, kde začali s mapováním, podobně i v termálním vývěru Jazero (Kráter) u Tornaly. V masivu Krakovy hole uskutečnili pro skupinu Petra Hipmana náročné ponory s ještě náročnějšími transporty do odtokových sifonů jeskyně Záskočie (-284 m) a Starý hrad (-424 m). Mimo jeskyní absolvovali několik zajímavých sestupů v historických dolech, zvláště v labyrintu Dubnických opálových dolů. Cenné zkušenosti sbírali členové Speleoaquanautu v zahraničí při cestách po pobřeží Jugoslávie, kde se jednalo o drobné abrazní podmořské jeskyně. Zajímavá byla účast na akci Labyrintu do oblasti Munti Aninei (Buhui, Sesuri) v Rumunsku.
Druhá polovina 80. let byla charakterizována na tehdejší dobu neuvěřitelnou možností vycestovat pod hlavičkou ČSS na západ. To umožnilo podnětné kontakty s jeskynním potápěním v cizině. Jednalo se o exkurze do vodních jeskyní Schäbische Alb a v rámci Barcelonského speleologického kongresu do Španělska (ostrovy Medas) a Francie (Ressel, Trou Madame, Port Miou, Donoriez). Setkání se známým jeskynním potápěčem Hasenmayerem obrátilo náš zájem k Sardinii. Logickým pokračováním cesty z mezinárodního tábora jeskynního potápění v italské Gorizii v roce 1987 byla návštěva monumentálních sardinských jeskyní jak pod hladinou moře, tak ve vnitrozemí. Jednalo se nejen o exkurze (Capo Cacia, Su Gologone), ale i o mapování, případné objevy nových chodeb (Cala Luna, Su Guanu, Su Ventu v pohoří Supramonte). Další cesta do Francie měla poznávací charakter, byly navštíveny jeskyně Dortan, Doye Gabet, Petit Goul, Grand Goul, Port Miou a získány cenné informace od francouzských jeskynních potápěčů, navštívili jsme jejich tábor jeskynního potápění. Podobný mezinárodní tábor zorganizoval Labyrint v roce 1985 a díky kontaktům s Maďary jsme pak navštívili jedinečnou jeskyni na dně termálního jezera Hévíz (hloubka 46 m, viditelnost 40 m, teplota 42 °C). Další expedice směřovala do Rumunska do oblasti Munti Aninei, kromě již navštívených jeskyní se uskutečnily ponory v pozoruhodné vyvěračce Isverna. Na této akci se podobně jako v opálových dolech v Dubníku účastnil výborný podvodní a filmař Olaf Ullmann. Bohužel zemřel v Africe, ale zůstalo po něm pozoruhodné dílo. Malá skupina podnikla dobrodružnou cestu a náročné ponory v propasti Junon na Kavkaze. U nás pak pokračovalo podrobné mapování jezera v Tornale a jeskyni Hlboká. Ze štol byly navštíveny břidlicové doly Čemmá a uskutečnily se první ponory do historického zlatého dolu Horní Těšov na Šumavě. Na Slovensku byla zkoumaná jeskyně Hrušovská s periodickou vyvěračkou Eveteš, jeskyně Milada, Gombasecká jeskyně a Nová Brzotinská jeskyně. Nejpozoruhodnějších výsledků dosáhli členové Speleoaquanautu pod vedením Václava Jansy v odtokovém sifonu Černého potoka v Silické ladnici. Akce byly velice náročné jak na transport, použitou techniku (potápěčské lahve s nákladem v boxu tlačeném potápěčem), tak i na metodiku a vytrvalost. Postupně se podařilo překonat šílený sifon rozměrů 0,3 x 0,6, x 65 m za nulové viditelnosti, ale odměnou pak byla prolongace o 1 km úžasné chodby s pěknou krápníkovou výzdobou a mohutný Karina dóm rozměrů 50 x 30 x 43 m. V neposlední řadě prováděli instruktoři jeskynního potápění výcvik jak pro svoje členy, tak i pro další organizace. Na akcích Speleoaquanautu se vystřídali Petr Sochor, Jiří Hovorka, Vladimír Krejčí, Vašek Jansa, Petr Černý, Michal Šíma, Jiří Světlý, Standa Bílek. Změny počátkem 90. let přinesly ohromné možnosti cestování, ale taky vedly k velkému zatížení členů při hledání životních jistot a logicky znamenaly částečný úpadek aktivity Speleoaquanautu. Zahraniční akce směřovaly opět na Sardinii. Při společné cestě se skupinou Hranický kras bylo uskutečněno mapování a prolongace severní větve jeskyně Bue Marino, která dosáhla nyní celkové délky 4 km, z toho asi 1/3 pod vodou. Další akce vedené Stanislavem Bílkem směřovaly do údolí Codula di Luna se specifickým odvodňováním — jeskyně Su Palu a Carcaragone. V Moravském krasu byla užitečná spolupráce se skupinami, které pracují ve Sloupské jeskyni. Členové Speleoaquanautu se účastnili záchranné akce při nehodě ve vyvěračce Teplica, kdy začala spolupráce s Danem Hutňanem, pozdějším členem klubu.
V polovině 90. let se několik členů skupiny podílelo na překonání sifonu "Terminale", dlouhého 650m v jeskyni Bue Marino na Sardinii a dva členové se zúčastnili na záchranné akci v jeskyni Lopač v Moravském krasu. Aktivita skupiny před koncem století narůstá spoluprací s novými absolventy potápěčských kurzů a orientovala se opět na Slovensko, kde proběhlo několik pozoruhodných akcí v jeskyních: Kunová Teplica, Gombasek, Brzotín, Brestovská, Gajdova štolňa, Sokolová a dalších. Členové Speleoaquanautu se podíleli na významných objevech v jeskyni Zlomiská v Jánské dolině, velkou měrou pomohli k posledním objevům v jeskyni Skalistý potok ve Slovenském krasu. Aktivita vzrostla po přijetí nových jeskyňářů: Martina Honeše, Míly Dvořáčka, Martina Rossi, Jardy Polívky a Karla Císaře. Většina akcí se neobejde bez technických výmyslů Petra Nakládala. Několik let po sobě organizují instruktoři z řad Speleoaquanautu, Jirka Hovorka a Daniel Hutňan, výcvik nových jeskynních potápěčů. Dokonce činnost skupiny vyburcovala starší členy k novým potápěčským aktivitám. Speleoaquanaut po lehké krizi v 90. letech opět žije, je připraven se poprat se všemi speleopotápěčskými problémy českých jeskyní, organizovat expedice na lokality v zahraničí a podílet se na výchově nových adeptů potápění v jeskyních.
Autor: Jirka Hovorka
