Valhala kde Ódin nevládne
Jizerské hory; kromě příležitosti pro lyžaře najdeme v Libereckém regionu i mnoho zajímavých přírodních útvarů a technických památek. A když zima (podobně jako letos) se sněhem nehorázně šetří, můžeme se dokonce věnovat objevování a outdoorové turistice v nečekaných měsících jakými je například prosinec či leden. I když s drobnými omezeními.
Jednou takovou mimořádně zajímavou, tajemnou lokalitou je v mnoha průvodcích zmiňovaná jeskyně Valhala. Geologický útvar je uváděn jako pseudokras, což v zásadě znamená krasový jev v nekrasové hornině. V tomto případě žule. Oč se ale přesně jedná?
Tak především přiznejme, že najít Valhalu je samo o sobě trochu dobrodružství a proto ani my neprozradíme víc, než je nutné, abychom případného zájemce neokradli o klíčový zážitek. Mnohé mapy sice ukazují její přibližné místo, ale terén je tu poměrně náročný. Objevování cesty do podzemí komplikuje jak bujná vegetace, tak samotný potok Černá Nisa, který je zároveň přímým tvůrcem pseudokrasového jevu. A v neposlední řadě to je už zmiňovaný žulový suťák, složený z mnoha obřích balvanů. Kromě toho, že kameny porostlé mechem kloužou, jsou mezi nimi mnohé mezírky, ideální na zlomení nohy nebo i mnohem horšího zranění při neopatrném kroku. Takže ačkoliv se jedná o nevelké území, ve kterém by se podle map mohlo zdát, že pravděpodobnost objevu jeskyně Valhala je otázkou minut, nepodléhejme falešné iluzi a počítejme raději pro začátek s neúspěchem nálezu. Navíc jedna věc je nalezení konkrétního místa a druhá věc je nalezení správných vchodů do podzemního systému…
Poslední mapování co jsme na webu objevili, provedli pečlivě členové základní organizece 4-01 Liberec ČSS a patří jim za to samozřejmě velký dík. Některé méně přesné mapy pocházejí z přelomu 20. a 21. století. Do oficiálního povědomí se ovšem jeskyně dostala už mnohem dřív. Jak se můžeme dočíst, pojmenovaná byla v roce 1964 novodobými objeviteli trempského či jeskyňářského původu. Ovšem můžeme odhadovat, že o území věděli už i pradávní předkové.
Jeskyně Valhala je ve své podstatě ponor říčky Černá Nisa, tekoucí od vodní nádrže Bedřichov. V určitém nevelkém prostoru se říčka ztrácí mezi kameny a mizí kdesi v útrobách žulových bloků, aby po pár desítkách metrů zase vyvěrala na povrch. Velké kamenné monolity tak ukrývají tok říčky pod zemí. Na povrchu je sice slyšitelný, ale vypravit se k němu není tak snadné. Ačkoliv je v místě mnoho skulin a děr, většina jich je neprůlezná a obvykle končí pod nejbližším obřím valounem. Jen velmi málo otvorů nás může propustit až do útrob systému. Na začátku se nejprve ukrývá soutok rozvětveného potoka a pokračuje dál vodou vymletým tunýlkem. Říčka vyvěrá a zase mizí asi na třech po sobě následujících místech.
Pro plánovanou návštěvu jsme byli vybaveni přilbami s čelovkami. A pro jistotu jsme měli s sebou i lano k případnému přijištění dětských spoluúčastníků. Nakonec se ukázalo, že není špatné ani pro průzkum okolních propástek.
Zima nám díky skromnější vegetaci pomohla najít vše co jsme hledali. Musíme však přiznat, že zimní měsíce nejsou ideální pro návštěvu podzemí. Jednak je i při nedostatku sněhu dosti namrzlo, což zvyšuje riziko úrazu na velkých balvanech, a jednak je proud podzemní říčky značně rozvodněný a pro seriózní průzkum se v podmínkách ledové horské bystřiny bez holínek a kvalitního overálu neobejdeme.
Ačkoliv jsme jeskyni hledali a napotřetí našli i se školní mládeží, nebylo by fér bezhlavě napsat, že se jedná vyloženě o výlet pro děti. Po pravdě, dětem se výlet určitě líbit bude, ale bylo by dobré, kdyby byly ratolesti outdoorově orientované a určitě v doprovodu svéprávných a zkušených dospělců. Ne každý dokáže v útlém věku odhadnout své síly. Uklouznout či zapadnout do skulin mezi balvany je otázka vteřiny. Rovněž bychom rádi zdůraznili, že přírodní útvary by měly zůstat po návštěvě ve stejně dobrém stavu jako před návštěvou. Nepořádek nebo dokonce nějaké formy vandalství do podobných pamětihodností rozhodně nepatří!
A pokud nám zbude čas, nebo vzdáme hledání Valhaly dříve, nezapomeneme odlovit několik lákavých kešek v okolí. Na přístupové komunikaci k jeskyni je sice jeden poklad po čertech vtipně ukrytý, ale technických zajímavostí je v nedalekém lese více. Točí se zejména kolem vodního díla a elektrárničky v Rudolfově. Přívodní napaječ, vodní zámek, či akvadukt mohou být rovněž příjemným zpestřením výletu za pomoci geocachingu. A kdyby někoho zaujal mohutný jez hned v počátcích cesty z Rudolfova k Valhale, vězte, že v materiálech o Bedřichovské nádrži jsme se dočetli, že se jedná o malou 4 kilowattovou vodní elektrárnu…
Takže nezbývá, než popřát všem outdoorově laděným a dobrodružným povahám mnoho krásných zážitků v pohádkové přírodě Jizerských hor…
DrKozel
...
