Trénink není sprostý slovo
Petr, nafrčenej z nedávného lezeckého dne se speleozáchrankou, usoudil, že by nebylo špatný předat informace někomu dalšímu. Do hrobu si je přece s sebou brát nechce, což je rozumný. Hozenou rukavici zvedají staří známí - DrKozel a kámoš Michal. A tak všichni tři hezouni vyrazili společně do krasu. Jelikož je Tomáškova propast u Srbska osvědčená stálice na tréninkovém nebi, netřeba se divit, že divoká karta je zavedla právě tam.
Odbočím – všímáme si, že travnatej pozemek těsně za vstupem do tunýlku pod trať je momentálně v soukromých rukách o čemž vypovídá nově zbudovaná ohrada a nápisy. Trochu na divoko, ale přece tam někdo hospodaří a má tam dokonce kamery. Zajímavé ležení. Naštěstí však neomezující. Auto necháváme na obvyklém místě, což je v tuhle chvíli v těsném sousedství zmíněného dobrodruha. Důležité ovšem samozřejmě je, že jsme tam, kde potřebujeme být.
Akce probíhá standartně. Ono samotné slovo trénink sice sprostý není, ale ruku na srdce, pár vytříbených výrazů při něm rozhodně padne. A je to vlastně dobře. Neklamnej důkaz, že si dáváme do těla. Jen tak viset v Tomáškárně na laně je samozřejmě nezávadný, avšak časem poněkud monotónní, že? Takže si kratochvíli opepříme pár fíčurama.
Michal si vystrojuje svojí cestu, což je pro něj příjemná novinka. Nikdy jí zatím sám nedělal a daří se mu… Petr staví cestu do vzdálenější, ale krásné sestupové pasáže a DrKozel ho slepě následuje. Traverz v praxi, sestup bokem do parádní krasové úžinky vyzdobené pizolity. Je potřeba se trochu odprostit od triviality. Padne sice nějaká perla českého jazyka, ale terén stojí za tu změnu slanit napříč propastí do pěkné odbočky s malinkejma chodbičkama. A vůbec se dá Tomáškárna prosmejčit a využít spousta dalších borháčků, který zůstávaly často nepovšimnuty. Stejně tak cesta zpět umožní trojici trochu provětrat a zažít některé triky, jak se nezamotat do všech lan najednou...
Závěrečné překvápko si připravil nejdřív Michal. Na přestupní stanici nad hlavní propastí mu zahučel testovaný Petzlův Tibloc i s karabinou zpět do temnoty. Petr nedokázal dlouho vzdorovat jeho výrazové lavině a sám se vydal podruhé do hlubin, aby Michalovi cajk vyzdvihl a přinesl zpět.
Mezitím se zrodil lišácký nápad v hlavě druhého výtečníka. DrKozel se vydal z etáže nenápadně směrem k východu, že už jako půjde napřed. A cestou uvázal na výstupových lanech jako překvápko další přepínky. Inu, na dobráka v díře nenarazíš...
Tréninková akce končí za soumraku. Kumpáni odjíždějí zpocený, špinavý, příjemně utahaný a hlavně spokojený. A to je důležité…
DrKozel
...
Řeč je o Petru Chmelovi a DrKozlovi ze Speleoaquanautu
a o jejich věrném kámošovi Michalu Koutovi...
...
