Trénink není sprostý slovo
Petr, nafrčenej z nedávného lezeckého dne se speleozáchrankou usoudil, že by nebylo špatný předat informace někomu dalšímu. Do hrobu si je přece s sebou brát nechce, což je rozumný. Hozenou rukavici zvedají staří známí - DrKozel a kámoš Michal. A tak všichni tři hezouni vyrazili společně do krasu. Jelikož je Tomáškova propast u Srbska osvědčená stálice na tréninkovém nebi, netřeba se divit, že divoká karta je zavedla právě tam.
Odbočím – všímáme si, že travnatej pozemek těsně za vstupem do tunýlku pod trať je momentálně v soukromých rukách o čemž vypovídá nově zbudovaná ohrada a nápisy. Trochu na divoko, ale přece tam někdo hospodaří a má tam dokonce kamery. Zajímavé ležení. Naštěstí však neomezující. Auto necháváme na obvyklém místě, což je v tuhle chvíli v těsnym sousedství zmíněného dobrodruha. Důležitý ovšem samozřejmě je, že jsme tam, kde potřebujeme bejt.
Akce probíhá standardně. Ono samotné slovo trénink sice sprostý neni, ale ruku na srdce, pár vytříbených výrazů při něm rozhodně vypadne. A je to vlastně dobře. Neklamnej důkaz, že si dáváme do těla. Jen tak viset v Tomáškárně na laně je samozřejmě nezávadný, avšak časem poněkud monotónní, že? Takže si kratochvíli opepříme pár fíčurama.
Michal si vystrojuje svojí cestu, což je pro něj příjemná novinka. Nikdy jí zatím sám nedělal a daří se mu… Petr staví cestu do vzdálenější, ale krásné sestupové pasáže a DrKozel ho slepě následuje. Traverz v praxi, sestup bokem do parádní krasové úžinky vyzdobená pizolity. Je potřeba se trochu odprostit od triviality. Padne sice nějaká perla českého jazyka, ale terén stojí za tu změnu slanit se napříč propastí do pěkné odbočky s malinkejma chodbičkama. A vůbec se dá Tomáškárna prosmejčit a využít spousta dalších borháčků, který zůstávaly často nepovšimnuty. Stejně tak cesta zpět umožní trojici trochu provětrat a zažít některé triky jak se nezamotat do všech lan najednou...
Závěrečné překvápko si připravil nejdřív Michal. Na přestupní stanici nad hlavní propastí mu zahučel testovaný Petzlův Tibloc i s karabinou zpět do temnoty. Petr nedokázal dlouho vzdorovat jeho výrazové lavině a sám se vydal podruhé do hlubin, aby Michalovi cajk vyzdvihl a přinesl zpět.
Mezi tím se zrodil lišácký nápad v hlavě druhého výtečníka. DrKozel se vydal z etáže nenápadně směrem k východu, že už jako pujde napřed. A cestou uvázal na výstupových lanech jako překvápko další přepínky. Inu na dobráka v díře nenarazíš...
Tréninková akce končí za soumraku. Kumpáni odjíždějí spocený, špinavý, příjemně utahaný a hlavně spokojený. A to je důležité…
DrKozel
...
Řeč je o Petru Chmelovi a DrKozlovi ze Speleoaquanautu
a o jejich věrném kámošovi Michalu Koutovi...
...
