Tomáškárna - předjarní trénink SRT, březen 2015
V rámci probouzení ze zimního spánku si ordinujeme oblíbený březnový akt - trénink jednolanové techniky na Tomáškově propasti u Srbska. Sobota jak ze žurnálu - prší, trochu sněží a je zima, takže ideální podmínky pro ukrytí do otvoru.
Po vybalení cingrlátek následuje osvěžení paměti nad uzlováním lan u vchodu a pak už nic nebrání spuštění do propasti...
Nedokážu neodbočit a utrousím poznámku - je na zamyšlenou, když je vrstevník v doprovodu svého syna a přitom rovnocenného člena týmu. Holt nemládnem, rok od roku je to horší. Narážím na Lemiho juniora, který si díky horolezecké průpravě nejen s tatínkem v ničem nezadá, ale nejsem si dokonce jistý, jestli při výstupu drze neodpočíval méněkrát než ostatní. Nezbývá než se smířit s tím, že musíme fyzičku nahradit zkušenostmi a rutinou, abychom v mladých očích neztratili glanc.
Mejla Dvořáček nezapírá filmovou profesi a kdykoliv může, půjčuje si Lemiho mejdlíčko, aby udržel klubový dokumentační archiv - což je dobře. Navíc osvěžuje vzduch v díře acetylenem z dnes již poněkud zapomínané karbidky. Naštěstí na vypadlou hadičku z vyvíječe přišel včas a tak nás všudypřítomný plyn neodstartoval na pravdu boží, nýbrž přijemně zaplnil prostor teplým světlem.
Jelikož předjarní odhodlání bylo bezmezné, prosmejčili jsme každou skulinu (včetně té s jezírkem na dně nazvané po ženském ohanbí) a tak nám návštěva nenápadné propasti zabrala téměř celé odpoledne a došlo i na propocení trička.
Na závěr přišel vhod horký čaj (bohužel řidičský) a opečený buřtík. Po jalové zimě určitě příjemná akcička pro rozproudění mízy...
DrKozel
...