Tajemství Tomáškárny odolává

První, co mě napadá v souvislosti s tématem je obdiv, že se podařil uskutečnit - na poměry Českého krasu - tak gigantický projekt. Speleoklub Praha pod vedením Vládi Bláhy zorganizoval čerpák Tomáškárny! Zní to až neuvěřitelně. Ale abych nepředbíhal. V srdcích mnoha jeskyňářů dříme otázka, zda oblíbená propástka (záměrně nepíšu blbodíra, abych neurážel) má pokračování. Pokusů najít cestu pod zařícenými kameny nebo v odbočce s jezírkem na samém dni už bylo v minulosti provedeno bezpočet. Dokonce i náš borec Rafal byl jedním z potápěčů, kteří před několika lety pokoušeli štěstí. Bez výsledku. Nabízí se napsat, že si Tomáškárna své tajemství sveřepě uchovává…

A tak se odhodlaný Vláďa rozhodl, jednou pro vždy, odpovědět na otázku, má-li smysl pokračovat v průzkumech(?) Věta by měla mít důraz na slovo „odhodlaný“. Protože bez potřebného odhodlání by byla odčerpávací akce v takovém rozsahu nemyslitelná. A protože se o plánech našeho spřáteleného klubu dozvídáme i my, rozhodli jsme se klukům pomoci a připojit i pár našich rukou k fyzicky náročnému dílu….

Termín odčerpávacího pokusu byl stanoven na jeden zářiový čtvrtek a pátek a následný úklid na sobotu. Materiálu bylo přehršel. Už transport stovek kilogramů svážnou k jeskyni, byla čerstvá rozcvička mající sportovního ducha. A pořádně propocená trika čtvrtečního dopoledne jasně deklarovala i následující vývoj.

V poledne padl startovní výstřel od šéfa české speleozáchranky Knaka instalací sestupových cest. Po základním brífingu pod taktovkou autora operace Vládi se rozjela iniciativa v podzemí. Kromě šedesáti metrů trubek a dvou hlavních čerpadel, vážících mnoho desítek kilogramů musel zmizet v jeskyni i další podpůrný materiál. Rukou bylo naštěstí dostatek, postupně se v okolí Tomáškárny vystřídalo asi dvacet jeskyňářů.

Ačkoliv byl tým složen z více skupin, předvedl až nebývalou souhru. Už od počátku jsme byli zapojeni do akce i my - Speleoaquanauti. Spolu s Lemi juniorem fasuju úlohu devianta. Ve vertikále máme za úkol, zavěšeni ve stěně, spouštěný materiál vhodně směřovat dál dolů do propasti a překlenout tak jeskynní deviace. Míra Manhart asistuje Knakovi na převisu jako jeřábník. V jeskyni se v tu chvíli pohybovalo minimálně deset osob a bylo potřeba zachovat klid, rozvahu, nedopustit chaos a dbát na maximální bezpečnost, což se naštěstí dařilo.

Dalším naším úkolem byla pomoc Petrovi se sestavením odčerpávací studánky na dně propasti. Ani u instalace podzemních čerpadel v úžině jsme nechyběli a když později odpoledne přišel na prohlídku Petr Chmel s kamarádem Michalem, mohl jen konstatovat, že většina práce v dolních partiích jeskyně je hotova.

O návrh elektrického rozvodu a komunikační linky se starali profesionální elektrikář Pavel s Drakem ze Speleoklubu Praha. V roli pučmidráta jsem pomáhal Pavlovi nainstalovat rozvody v dolní partii jeskyně. To se hodilo pro budoucí úkoly, protože jsem si osahal a pochopil sofistikovaný systém ovládání a ochrany elektrických zařízení.

Jako stěžejní se rovněž osvědčilo telefonní spojení z hlubiny na povrch pomocí polního telefonu TP 25 a vysílaček a přenos WiFi obrazu. Vše nasvědčovalo tomu, že se heroicky šlapajícímu smíšenému týmu kluků ze Speleoklubu Praha, Speleoaquanautu a dalších pomocníků dokonce až z dalekého Brna, podaří odladit systém podle projektu i když s mírným zpožděním. Plánujeme ještě v noci spustit první test odčerpání.

Avšak jaké by to bylo pravé dobrodružství, kdyby šlo vše hladce a nedostavily se nějaké problémy. S Matějem spouštím těsně před půlnocí test hlavních čerpadel a ouha. Druhé velké podávací čerpadlo vykazuje netěsnost a prudký proud vody vystřikuje z pod příruby. Původní domněnka povoleného spoje se ukázala bohužel jako mylná, nebyly to nedotažené matice, ale velká prorezlá díra přímo na čerpadle. Akce byla ohrožena! Servaní a unavení s mírnou dávkou zklamaní opouštějí pro dnešek jeskyňáři Tomáškovu propast. S Matějem vystupujeme v půl jedné ráno jako poslední. Mezi tím v hlavním stanovišti na povrchu již Vláďa s ostatními přemýšlejí, jak stabilizovat neveselý stav. Ráno je ale moudřejší večera.

Oprava děravého čerpadla vyžadovala hned od rána improvizaci v polních podmínkách, kterou ale tým s nasazením zvládl skvěle. Vidím úplně promočeného a špinavého Vláďu a další kluky, jak vysíleni, ale s nadějí opouštějí jeskyni. Jenomže se ukázala hned další a ještě fatálnější komplikace. Navržená koncepce kaskády neměla díky opotřebovaným čerpadlům plánovaný tlak a nebyla schopna vodu vytlačit z jeskyně. Opět zklamání, pot a nejistota. Nakonec se tým dohodl na vybudování další odčerpávací studánky, posílené záložními čerpadly na první podestě asi 10 metrů pod vchodem. Využíváme zkušenosti získané z dolní přečerpávačky a opět pomáháme Petrovi. Zapojují se všechny ruca. Nálada se vrací, konečně bude možné vodu dostat ven z jeskyně. Máme sice časový skluz, ale jsme připraveni.

Do třetice všeho dobrého a zlého spouštíme s Petrem na dně propasti systém. Čerpadla nabíhají, ozývá se temné hučení. Ze zbudovaného podzemního díla jde respekt. A nic! Po pár vteřinách vypadává elektřina. Ticho a další nervozita. Velín na povrchu opravuje drobné elektroinstalační nedostatky. Všichni si uvědomujeme, že při odčerpávání se stroje nesmějí zastavit. Jinak by hrozilo zpětné zaplavení jezírka. Blíží se pozdní páteční odpoledne a stále nemáme jasno o výsledku. Bylo propoceno mnoho potu, odvedena spousta práce a teď v tichosti a v temnotě nevíme, co bude následovat. Tým se však nevzdává a věří v úspěch!

Opatrně znova spouštíme celý komplikovaný systém. A hle. Čerpadla se s hukotem rozjíždějí a z jeskyně vytékají první odčerpávané litry. Lemi junior, Matěj a Aleš se střídají v puklině u jezírka s vysilujícím posouváním prvních malých čerpadel. O 6 metrů nad nimi se s Petrem a dalšími asistenty snažím koordinovat běh strojů. Seřizujeme průtoky, komunikujeme s povrchem. Po cestě vzhůru, asi o 40 metrů výš, další skupina ovládá poslední sadu čerpadel, která odvádějí vodu definitivně mimo jeskyni. Ve velínu na povrchu technici s Vláďou Bláhou netrpělivě očekávají výsledek a koordinují jednotlivé pracovní skupiny. Pozemní i podzemní síly pracují naplno.

A světe div se. Po několika hodinách dřiny a potu, po překonání úskalí a technických problémů se v pátek kolem osmé večerní v telefonu z temnot 40 metrů pod povrchem ozývá, že se objevilo dno jezírka!

Zavládla úleva a oddechnutí. Nebylo marné opravit nefunkční stroje, nebyla zbytečná dřina transportovat materiál, nebyla škoda času všech účastníků přiložit ruku k dílu. Odebíráme vzorky vody na rozbor, dokumentujeme, fotíme, zjišťujeme hydrologickou situaci.

Jedno je ale jisté. Má-li vůbec Tomáškova propast nějaké pokračování, rozhodně není v našich silách ho v současnosti vypátrat. Jeskyně končí přítokem v úzké skulině v bahně a naplaveninách, které nepřekonáme. Tomáškárna si tak svoje tajemství ponechává…

Přesto skvělý a obdivuhodný projekt z pera Vládi Bláhy hodnotíme velmi pozitivně. Podařilo se odčerpat požadovaný prostor, a prokázat hydrologickou situaci jeskyně. Tým si prověřil skvělou připravenost a byly ověřeny i současné technické možnosti a schopnosti. Závady, se kterými se průzkumníci setkali byly poučné a přínosné. A za cenu určitého nasazení jsme jim dokázali čelit.

Jak Petr Chmel konstatuje – akce, která nemá svým rozsahem v posledních letech v Českém krase obdoby…