Spolupracujeme s Pustým žlebem - expedice Medúza 2022
V roce 2003 vyjíždí skupina Pustý žleb na planinu Dalovice v Černé Hoře. Skupinu oslovili černohorští jeskyňáři s cílem navázat na práci Srbů, kteří v oblasti bádali od 80. let minulého století až do balkánské války. Pustožlebáci v roce 2003 postupují přes první (známý) sifon jeskyně Dalovica, objevují pokračování jeskyně až po další sifon, kde otáčí. Základ pro bádání, které dnes ani zdaleka nekončí, je položen.
Na rok 2004 staví silnou skupinu, jejímž cílem je překonat druhý sifon. Zde se nám objevuje stopa Speleoaqunautu, kterou budeme nadále sledovat. Celkovou představu o expedici Medúza je možné získat zde: Černá Hora – Expedice Medúza - ZO ČSS 6-25 PUSTÝ ŽLEB (pustyzleb.cz).
Expedice 2004 se za nás účastní Martin Honeš, Martin je v té době již etablovaný zkušený jeskynní potápěč a expedice se účastní jako člen teamu pro druhý sifon. Expedici však zastavuje vysoký vodní stav v jeskyni, zároveň se tak členové expedice poprvé seznamují s dynamikou vodních stavů a jezer, která je ještě několikráte potrápí. V roce 2004 je v rámci náhradního programu objevena jeskyně Brno.
2005 poutavé vyprávění Martinovo nalákalo ještě Petra Ch. a Jirku Č. Team dvou potápěčských dvojic, včetně Martina, tentokráte propotápí oba sifony a přináší objevy zpoza sifonů. Petr, v té době čerstvý jeskynní potápěč, jde zkoumat přítokový sifon v Brně. Sifon nepouští daleko, chodba je zavalena.
2006 si dává Martin pauzu, do Dalovici jdou bivakovat postupně dvě dvojce, v jedné je i Petr. Za tři dni v jeskyni mapují se Zdenálem Zelená jezera, dómy, chodby, objevují výjimečnou Krystalovou chodbu a pořizují řadu fotek, které jsou následně součástí nejedné publikace. Zároveň je objeven horní vchod do Juriško Vreljo. Jirka bádá kolem Juriška a v Dalovici.
2007 se Jirka vydává na prvoponor do vyvěračky Juriško Vreljo. Výbava je typická pro prvoponor s velmi náročným transportem, je to 2x6 (možná 7) a sucháč s tenkým podoblekem, kdo by tam tahal olova… Jirka po vynoření vypadá celkem použitě, sifon nebyl jen tak nějaké kolínko, Jirka spadnul do 50 m a po 150 m se sifon rozhodně netváří, že by končil. Petr s Tomášem S. mezi tím bivakují u Juriška a lezou komín nad sifonem, do lezení se pak zapojuje i Jirka. Všichni, včetně Martina, se podílíme na natáčení filmu z Dalovice.
V roce 2008 si dává Petr pauzu, na dlouho, Jirka s Honzou S. útočí na sifon v Jurišku. Martin je při návratu filmuje. Ani tentokráte sifon nepouští, podrobnosti jsou na webu Pustoželbáků, není to žádné rekreační jeskynní potápění, hloubka, zima, protiproud, členitá jeskyně a k tomu výživný transport. V roce 2008 se účastníme ještě dotáček do filmu a pak se Speleoaquanut na pár let odmlčuje.
K Jurišku se pozornost obrací opět až v roce 2012, kdy Honza S. s Radkem H. propotápí první sifon, Radek ještě natáhne jeden záměr do dvojky a také točí. Radek tam byl s RB, to je do budoucna cesta, Honza tam byl na OC a malinko mu v závěru do pravidla 1/3 chybělo, zároveň nebyl čas pořídit přesnou mapu.
Přesná mapa 1. sifonu je tak cílem pro rok 2022. To se k expedici nechal po letech opět zlákat Petr, který ve dvojici s Matijou (srbským potápěčem) a 2xRB výbavou vyráží do 1. sifonu. Šňůry jsou v jeskyni utrhané, takže se znovu exploruje, jen místy je vidět tu a tam na bodě zbytek starých šňůr, které potvrzují správnost směru. V díře potápěči bojují s citelným ptotiproudem a vůbec se děje řada humorných historek, kterým se ale smějí až s odstupem času. Nicméně první ponor a sifon je zvládnuta polygon je na světě. Druhý ponor Matija kreslí jedničku a Petr útočí na dvojku. Dvojka se nechá zdolat snadno, je krátká a mělká, za ní se objevuje obrovská chodba s dravou říčkou. Všechno je v ní ostré a lámavé, Petrovi se bez overalu nechce po díře jen tak v tenkém trilaminátu pobíhat, ale nakonec se projde až k třetímu sifonu.
Cíl třetí akce je jasný, podle místních znalců má být trojka opět mělký sifon. Před třetí akcí je den volna, který z části proprší. Matija se v prvním sifonu rve proti značnému proudu, Petr se veze na skútru, ale ani ten nedokáže užší místa probojovat a je potřeba přikopávat z plných sil. Matija to nakonec protlačí i přes dvojku, kde na něj Petr čeká. Přenášíme jen jednoho potápěče s jedním RB a jednou 12 l flaškou se vzduchem. I tak nám to dává zabrat. Pod Matijou se láme vápencová deska a padá asi z půl metru mezi šutry. Matija nechce pomoct, tak z něj Petr jen sundává dvanáctku, kterou si Matija hodil na nohy. Pomalu bootuje periferie a zkouší funkčnost končetin. Zázrakem nemá nakonec ani dírku v sucháči a flašku donáší až k trojce. Petr se zanořuje, Matije jde kreslit suchou část. Předpoklad o mělkém sifonu bere hned za své, Petr točí po 150 m v 67 metrech, díra pokračuje velkým průměrem pořád dále. Na víc nezbývá na bubnu vodící šňůra a OC bailout je také na hraně.
Nakonec vzniká mapa 1. sifonu (350 m), 2. sifonu (50 m), suché části (200 m) a 3. sifonu (150 m), to lze bez pochyby nazvat velkým úspěchem expedice, ovšem vykoupeným odtransportovanými kilometry atp. Ne-potápěčská část expedice mezi tím dosahuje významných pokroků na sousední lokalitě.
Rozhodně je kam pokračovat, ale to se teprve uvidí, zážitky jsou ještě moc čerstvé :-)
Petr Chmel
...