Prosincový Šeptouchov
Jak jsme v lednu informovali o návštěvě Šeptouchova, trvalo téměř celý rok, než se do poetického městečka Ledeč nad Sázavou vracíme. V rámci komorní akce dva potápěči - Mirek a Petr, v doprovodu Lukáše a DrKozla, prozkoumají možnosti dalšího pokračování pod vodou. Nebo vlastně spíš nepokračování. Nebo úplně přesně nepokračování v jedné a zoufalý pokus o pokračování v druhé části jeskyně…
Ale po pořádku. Nedaleko jeskyně necháváme auta a setkáváme se (jak jinak než opět v zimě) s ledečskými přáteli. Přichází místní, sympatický jeskyňář Láďa, který nás jeskyní bude provázet, a za zastupitelstvo pak, pan místostarosta s kolegyní - kronikářkou obce. Oba jsou průzkumu nakloněni, a tak nám přejí hodně zdaru, což je před akcí příjemné.
Do temnoty vyrážíme v pěti. Jeskyně, resp. podzemní jezero v jeskyni v minulosti sloužilo jako zdroj pitné vody. Díky tomu je šance na dobrou viditelnost. Cesta k jezírkům je velmi krátká a jednoduchá i když ráz jeskyně je puklinovitý. Co ale může být určitý výstražný ukazovák, je tendence k řícení jeskynních bloků. Rula v kombinaci s vápencem zrovna neposkytuje pevný základ. Takže je na místě být obezřetný a nehodit si nic na hlavu. Jak se dozvídáme od průvodce Ládi, nebylo by to zas tak neobvyklé – v minulosti se podobné epizodky s pádem kamene už odehrály. Naštěstí bez účasti člověka, takže se nikomu nic nestalo.
Akci naplánoval Mirek jasně – nejprve půjde do zadního jezírka Petr, který se pokusí prokopat a prohrabat úžinou co to půjde. Zároveň nabere pracovní video z prostor pro účely orientace, mapování a případně dalšího postupu. Zanechaná vodící šňůra pak poslouží na některou příští akci pro detailní zmapování případných objevených prostor.
Petr se po asi půl hodině vynoří s tím, že co mohl to vyhrabal, ale v prostoře už je zcela nulová viditelnost a hrabání se musí na chvíli přerušit, postoupil asi o 6 metrů. Není již schopen určit zda má pod vodou jeskyně pokračování, kal zcela zamezil dalšímu postupu. Počkáme na usazení vody na příště.
Jako druhý jde do vody sám Mirek, ovšem do prvního jezírka. Vedou k němu betonové schody a obsahuje pozůstatky technologie na čerpání pitné vody. Minule se Mírovi zdálo, že má prostora pokračování... No,... tak nemá. Jak se tentokrát přesvědčil, po doplavání k místu kde v lednu skončil s hrabáním rovněž v nulové viditelnosti, zjišťuje, že o pár desitek centimetrů jeskyně v tomto místě končí.
Zatímco potápěči zkoumají pod vodou dno, využívá zbytek týmu chvilky času a prolézá suchou nadvodní část jeskyně. Je to malá a vlastně docela útulná díra. Většina šikmých prostor se odehrává nad vodní hladinou, takže je potřeba využít některých technik na zapření se v puklině. O to je prolézání zábavnější. Nicméně opět konstatujeme, že se, spíše než o pukliny, jedná o zařícený strop a závaly, které vytvořily falešné prostory nad původní jeskyní a jezerem. Letmým pohledem ani nad vodou pokračování nenacházíme, odbočky se jeví bez kopání jako neprůlezné.
Ačkoliv akce nenaplnila představy o možném postupu v podvodních směrech, bylo alespoň možné škrtnout některé otazníky v původní mapě, což je vlastně taky splnění určitého cíle. U dobrého pokrmu v nedaleké hotelové restauraci Kaskáda konstatujeme, že to byla příjemná, odpočinková akcička. A příště zase z Ledče nad Sázavou nashledanou…
DrKozel
...
Akce se účastnili:
Za Speleoaquanaut - Petr, Míra, Lukáš a DrKozel
Za Ledeč hájil barvy: Láďa Dlouhý
...
