Povedený výlet do Francie….volné vyprávění z našeho výletu
Po roční pauze jsme se rozhodli s Tondou vydat na jarní výpravu do jeskyní ve Francii, konkrétně na Ressel. Loni nám to zhatila moje ledvinová kolika a tak jsme byli natěšení konečně na nové „objevy“.
Z loňské Sardinie máme odladěné SMRB a tak plán byl jasný, dosáhnout druhý největší suchý prostor na Resslu, Ressel dóm, a když se zadaří třeba narazit na něco nového. Tonda má na zádovém přístroji zbrusu nové dostřiky na ústence pro diluent a O2 včetně nových zádových plic, již to párkrát prubnul ve vodě a je to prý supr. Já jsem své inovace a vychytávky neměl čas nasadit a ani jsem to netoužil zkoušet naostro v akci.
Den před odjezdem měl Tonda noční službu a tak jsme se dohodli, že k němu dorazím večer, doladíme věci, naplníme lahve, přespíme a ráno vyrazíme směr Frank Reich. V návalu práce jsem „nestihl“ prověřit expediční vůz po zimní odstávce a když jsem se chystal odpoledne naložit materiál a vyrazit za Tondou, zjistil jsem, že baterie se odporoučela do kopru a žádná oživovací procedura ji na tento svět již nevrátí. Volám Tondovi, že budu ve skluzu, musím někde sehnat novou baterku (je pátek 16h). Super, baterku jsem sehnal a zapojil, píšu Todovi SMS - baterku mám! No, auto jsem tedy nastartoval, záhy jsem však zjistil, že spojkový pedál se nevrací a zůstává viset dole. Volám opět Tondovi, je to v háji, teď zase nefunguje spojka! Ty vole, my snad neodjedeme! Volám kamarádovi servisákovi a odjíždím na rychlou poradu (je stále pátek, 20h). Po jedenácté odjíždím ze servisu s provizorně opraveným ovládáním spojkového pedálu.
Měníme plán, Tonda ke mně dorazí ráno po službě a pak co nejrychleji doladíme a dofoukáme, co je třeba. S drobným, desetihodinovým skluzem konečně vyrážíme směr München a dále směr Frank Reich. Poctivě se střídáme za volantem, kolem sedmé ráno sjíždíme po klikaté silničce do údolí řeky Célé a v ranním slunci se před námi otevírá panorama s monumentálním vápencovým masivem nad údolím řeky.
Na parkovišti u řeky jsou již dva Němci a chystají si svoje cajky. Zabíráme strategický flek na parkovišti a jdeme snídat, s Tondou se cítíme dobře a tak jsme se dohodli, že nachystáme věci a hurá do vody zavézt lahve, usadit skútry a prověřit situaci s vodou a špagátama.
Po dvanácté máme všechno ve vodě a „jdeme do gumy“, všechno běží jako na drátkách. Tonda navíc někde doma našel pár uleželých, starších urinálních kondomů a tak že je určitě ještě využije.
Už jsme ve vodě a mačkáme spouště na skútrech, trochu se srovnáme se skútry a už máme odložený kyslík a pajdu a vjíždíme do hlubokého tunelu. Žádná sláva, voda je mléčná a od šňůry není vidět na stěny okolo. Na kiláku mě chytá ucho, nemůžu vyrovnat. Nedá se nit dělat, točíme. Cestou Tonda pořád něco huhlá do smyčky, ve smyslu, že se počůral nebo tak.
Když se po více jak třech hodinách vynoříme, je jasné, že Tondovi se „uleželá“ šprcka vymstila.
Výsledek prvního dne: voda na prd a totálně pochcanej Tonda.
Míříme do blízkého kempu a řešíme, co dál, v této vodě není optimální se tlačit dozadu, ale zkusíme se podívat na konec hluboké studny, jestli se voda nezačne zlepšovat.
Ráno trochu měníme strategii a zvažujeme zahájit ponor již rovnou v kempu. Ressel je od kempu proti proudu max 1km, takže je rozhodnuto. Po 30 minutách jízdy na skútru po hladině řeky jsme u vstupu do jeskyně. Toník jen tak bokem prohodí, že mu lehce bublá nové ADVčko, ale jinak vše OK.
Dorážíme na konec úžinky za 1000m a opravujeme přetrženou šňůru, voda je stále špatná a o nějakém zlepšování se nedá mluvit, zvažujeme, jestli má cenu se trmácet dál. Hodin je jak na kostele, konec deka v nedohlednu, tak točíme směrem ven.
Dostáváme se do 6 metrů a před sebou přes hodinu dekomprese, Tonda vypadá, že něco stále častěji řeší. Z ADVéčka mu pravidelně, v rytmu dechu, odcházejí bublinky, což není dobré. Ve vrapovce mu to nepěkně bublá a tak se rozhoduje o trochu dřív opustit dekompresní stanoviště a vydat se směrem ven. Vylézám 15 minut po Tondovi, čeká na mě u břehu na hladině.
Ty vole, říká mi, posledních dvacet minut jsem již lokal pořád vodu a nechtěl jsem na poslední chvíli přecházet na BO a definitivně zaplavit záda, tak jsem radši šel o něco dřív ven…
Užíváme si „transportu“ veškerého materiálu do kempu. Jak řekl Tonda, ty vole, transportujeme všechny ty krámy k autu do kempu a u toho ležíme a nehýbáme se, to je paráda! Necháváme se unášet proudem od jeskyně směrem ke kempu…
V kempu jsme zjistili, že má v přístroji asi půl litru vody, přesněji louhu, a netěsnost na membráně u ADV, která může za částečné zaplavení přístroje.
Výsledek druhého dne: vyplavený přístroj a netěsné ADV, voda stále na piču.
Řešíme, co s načatým výletem, a konstatujeme, že z ostré akce se pomalu stává akce testovací a cvičná. Zvažujeme návštěvu Landenu, ale nemáme žádné lano pro transport věcí do vody, na ostatní hluboké díry nemáme plyny, další alternativy zavrhujeme. Rozhodneme se setrvat na Resslu a pojmout zbytek výletu jako cvičný.
Začneme ponor na záda (zádový CCR) a někde kolem kilometru přeskočíme na bok (SM RB) a s tím se vrátíme zpět, takový nácvik vyjetí na BO.
Ráno Tonda ještě opravuje a testuje těsnost vrapovek a ADV, já udělám rozborku ústenky a patřičně ji promažu, už to potřebovala. Balíme všechny věci v kempu, nakládáme do auta a odjíždíme k Resslu. Parkoviště je skoro prázdné, nanosíme všechno dolů do vody, skútry, lahve, SM přístroje a zbývají už jen záda. Tonda ještě říká, zkusím udělat znovu podtlakovku, pro jistotu. No, a membrána zase povolila. Děláš si kozy? Teď když máme všechno dole? To jako že nepůjdeme do vody? Několikrát se snažíme dát ADV do hromady, nakonec se to podaří. Tak a teď se s tím vůbec nehýbej a nedýchej, ať to zase nerozbiješ! Říkám Tondovi.
A opět v tunelu, uháníme dál do nitra jeskyně. Jsme za 1000 metrem v místě obratu, svičuju na SM a Tonda se mě ptá, mám si taky svičnout? Jak chceš, přeskoč si. No tak si taky přeskočil.
Valíme zpátky, všechno OK. Do chvíle než se podívám na displej pro záda, ppO2 je na 1,7 a leze to stále nahoru. Co jsem udělal blbě? Mám to v manuálu, kyslík nedostřikuju, kde je chyba? V tu chvíli si říkám, že to zas tak dobrej nápad nebyl, tenhle ponor, ale nedá se nic dělat, vyzkoušet se musí všechno, od toho tady jsme. Jestli to půjde takhle dál, už je tam ppO2 2 a to neklesáme. Zastavuji a proplachuji smyčku, umravňuji Mega do patřičných norem a pokračujeme dále k východu. Vypadá to na zbytek O2 v okruhu.
Dorážíme na začátek hluboké studny, již mě to nebaví a tak přeskakuji zpět na záda… najednou se ke mně otáčí Tonda a něco mi ukazuje, ústenka u jeho záložního SM RB je na dvě půlky??? No to je dobrý, komentuju situaci. Probíhá oprava ústenky (-45m), oprava se zřejmě podařila, ale přístroj je nejspíš komplet zaplavený, stoupáme vzhůru. Během pár vteřin, minut, si uvědomuji, že Tonda je na zádovém přístroji, kde je membrána v ADV značně nejistá a kdykoliv může povolit a dojít k zaplavení i zádového přístroje. Před námi je ještě cca 90 min výstupu…
V hlavě si rovnám postup úkonů, pro případ, že Tondu zradí ADVéčko na zádech a bude bez funkčního přístroje. Svůj SM záložní přístroj kontroluji a mám ho připravený mu ho hned nabídnout. Zatím mu ho necpu, vypadá klidně a ADVéčko drží.
Už jsme nějakou tu chvíli na deku v 6 metrech, vidím, jak ADVčko na Tondově přístroji začíná opět pouštět malinké bublinky… ale to se už blíží konec deka a my se pomalu posouváme ven z díry….
Na hladině prohodíme pár vět o ponoru a už lezeme z vody rychle řešit následky tohoto ponoru. Tonda vytahuje věci na břeh a já se svlékám. Vybíhám Tondovi pro nářadí do auta, aby mohl rozebrat SM přístroj a vylít z něj vodu asi spíš louh. Vracím se od auta s nářadím, vychutnávám první doušky Plzně a Tonda již rozebírá přístroj. Začínám se soukat ven ze sucháče, jednu nohu už mám venku a Tonda se mě ptá, kde máš skútr?? No, byl přeci přivázaný k té stejdži, kterou jsi vyndával, říkám. Tonda skáče zpátky do vody a začíná hledat skútr v kalné řece. Je pryč, není tady, vyplivne ze sebe pár peprných nadávek a vrhá se do řeky v domnění, že ho chytne dál po proudu. Z dálky slyším, jak řve, ty vole já ho nikde nevidím, je to v prd…, je tady proud jako kráva. Napůl svlečenej na břehu se pomalu loučím se skútrem, když ho najednou spatřím, jak se pohupuje pár metrů od břehu a proud ho stahuje dál dolů po řece směrem k Tondovi. Tondo, skútr je tady a plave k tobě! Toník je pěkných pár desítek metrů po proudu a řve, že ho pořád nevidí a je zamotanej do nějakých větví a topí se. Teď je kus před tebou, skútr mizí pod hladinou a ztrácím ho z dohledu. Tonda nasazuje volný styl a v sucháči plave kraulem proti proudu, aby se pokusil zachytit skútr. Mám ho, přitom nadává a kleje. Toníku, teď se ukáže, jak jsi provedl dekošku, protože po hodinové dekopauze na kyslíku si dát 100m volným způsobem v sucháči proti proudu je frajeřina, ale dík za záchranu skútru!
Výsledek třetího dne: zlomená ústenka, jeden přístroj totálně zaplavený, druhý lehce promočený, ztracený a znovunalezený skútr, voda stále na piču.
Zbývá vynosit věci nahoru k autu, naložit a po večeři vyrážíme zpět domů. Máme před sebou ještě pěkný kus cesty.
Poučení z tohoto výletu je - na ostrou akci jen dokonale prověřené věci a po ponoru vše pečlivě uvázat. Ale to samozřejmě všichni víme a proto se tím řídíme.
Parametry ponorů:
Tři ponory s max hloubkou 65m a překonanou vzdáleností cca 2000 – 3000m, délka jednotlivých ponorů 180 min+, teplota vody 12 C°, viditelnost do 10m. Všechny ponory byly provedeny v konfiguraci
zádový RB+2x3l O2
záložní SMRB+2x1,7l Tx,O2
stage 12l Tx
1,7l argon
1,7l vzduch do křídla
u vstupu stage 12l O2
2x skútr 26Ah+52Ah
Vytápění 10Ah
+ další běžné vybavení a Plzeň
Radek
...
