Pod Šeptouchovem

Jednoho mrazivého rána v lednu 2025, zazvonil Mírovi telefon. Na druhém konci byl Martin Majer (ZO Tetín) přicházející s nabídkou kvalitního potápění. Šlo by o vápencovou jeskyni v katastru obce Ledeč. Hlavně jde o nabídku spolupráce na lokalitě. Tuto lokalitu, totiž, Mírovi doporučil už v roce 2024, Jarda Cícha, ale s dovětkem, že zastupitelstvo města Ledeč nechce nikoho pouštět do jeskyně.

Míra věci znalý, posílá přes ČSS oficiální žádost na město Ledeč, a jelikož v zastupitelstvu města sedí i Michal Simandl (místostarosta) věc se hejbla tím správným směrem.

Slovo dalo slovo a 12.1. se parta sešla v počtu vpravdě hojném. Za SpeleoAquanaut Mira Manhart jako hlavní potápěč, Petr Chmel jako záložní potápěč a Míla Dvořáček s foťákem. Za ZO Tetín Martin Majer a Smrťák. A místostarosta městečka Ledeč - teď už i vášnivý jeskyňář - Michal Simandl. A společně s Jirkou Semerádem i Láďa Dlouhý. Povedená partička přišla asistovat a podívat se na potápěčský pokus o nalezení pokračování jeskyně pod vodou.

Transport materiálu proběhl tak, že každý něco vzal do ruky a donesl to 150 metrů do jeskyně. Mira se převlékl do neoprenu v teple v podzemí, na betonovém chodníčku, který sloužil dříve k obsluze vodních čerpadel. Voda z jeskyně byla totiž v minulosti používána pro Ledeč jako zdroj pitné vody.

Poslední potápěčské průzkumy proběhly někdy před patnácti lety Jiřím Mathém. Průzkum nebyl úspěšný a nebylo objeveno žádné zjevné pokračování. Speleologové z místní skupiny uskutečnili také čerpací pokusy, kdy se povedlo strhnout hladinu o metr a víc už se nepodařilo. Pro zajímavost - současná výška hladiny vody je o metr nad hladinou nedaleké řeky Sázavy.

Míra se noří poprvé v lépe přístupném jezírku, tam kde byla umístěna čerpadla. Po několika minutách se vynáří a konstatuje, že první levá odbočka končí po 3,5 metrech v úzké zasedimentované chodbičce, přesouvá se na čelbu chodby a tady po cca pěti metrech je možnost pokračování, ale musí se hrabat (viz nákres mapa).

Následuje retransport lahví a celého podpůrného týmu vertikální částí jeskyně cca 25 metrů k druhému jezírku. Jelikož je jeskyně převážně puklinoviteho tvaru, jezírka jsou maximálně 1,5 m široká a dlouhá i 8 metrů. To druhé má dokonce i několik hladin, ale je předpoklad, že pod hladinou spolu komunikují.

Míra se noří v největším jezírku a po několika minutách se vynáří s tím, že pokračování není momentálně možné, ale že pokračování bude možné po odstranění části sediment, který zabraňuje dalšímu průniku do jeskyně. Dle pozdějšího pamětového zákresu do mapy to vypadá, že se obě vodou zaplavené části jeskyně spojují, ale to nám potvrdí až pozdější průzkum.

Míra s lahvemi na boku přelézá pár břitů a noří se do dalšího jezírka, a opět po několika minutách se vynáří a konstatuje, že v jednom místě se na něj vysypal strop, a na druhé straně pukliny je to také uzavřené.

Uděláme živý řetěz a za 10 minut jsou lahve venku z jeskyně. Míra se v teple opět převlékne a říká, že když se trochu pokope v tom prvním jezírku, tak by se mohlo dostat hlouběji a možná i dál... Ještě společná fotka a vypadá to na začátek hezkého přátelství s klukama z Ledče a okolí, kteří i přes to, že nevystupují pod žádnou ZO CSS jsou jeskyňáři a podzemí je evidentně přitahuje.

Mejla

...

Link.: Původní situační plánek jeskyně s nově zanesenými poznámkami potápěče (viz text článku).

...