Po stopách živce
Je 5.5. 2020 kolem nás zuří oslavy konce války a corona a my s Petrem uháníme autem na Domažlice. V okolí Domažlic se před druhou válkou těžil živec a to ve velkém množství, dokladem těžby jsou desítky štol a povrchových dolů.
My jsme si vybrali štolu Salka, která je celoročně zatopená. Salka má nádherný vstupní portál, který v zimě při příhodných podmínkách obroste rampouchy. Na dně vstupního jezírka jsou naházené větve za posledních 70 let, tak si dovedete představit ten bordel. Bohužel po zanoření musíme konstatovat, že viditelnost je pouhý metr a půl, tzn. - z focení nic nebude. Aspoň se seznámíme s lokalitou. Po prudkém klesání kolem větví a staré výdřevy dosahujeme hloubku 14 metrů a prostupujeme horizontální chodbou cca 10 – 15 metrů. Je vidět asi 1 metr, tak se člověk moc nerozhlídne. Otáčím a beru od Petra blesk a předávám mu buben se šňůrou a vracím se v nule ven. Petr cestou zpátky objevuje ještě jednu rozrážku a po 14 minutách vylézáme na vzduch, pár fotek a balíme.
Koukáme do mapy a přesunujeme se blíže k Domažlicím a Petr nakukuje se šnorchlem do štoly U Špádu, jen bordel od starousedlíků a žádné viditelné pokračování. Škoda, vstupní partie vypadají hezky.
Další štola je v Domažlicích s názvem Na Kole, je to bohužel jen suchá 350 metrů dlouhá štola s několika rozrážkami do stran a nádhernou kolonií plísně nebo houby - kdo pozná z videa, ať nám napíše :-)
Poslední šanci na potápění vkládáme do Psí štoly u nemocnice, ale ta je bohužel díky nízkému stavu vody dobrá jen na brodění.
Takže výlet za potápěním v živci nebyl zas tak o potápění, ale o obhlídkách pro věci budoucí.
Mejla Dvořáček
...
...
