Oslavujeme: třetí Čech za 3. sifonem Emergence du Ressel!
Jen tři Češi v historii se zatím vynořili za 3. sifonem francouzské Mekky jeskynního potápění - Emergence du Ressel. Jirka Huráb, který nás bohužel před několika lety navždy opustil, Tonda Ptáček a minulý týden doplnil trojici Čechů i Radek Teichmann. Protože oba posledně jmenovaní potápěči jsou zároveň našimi členy, máme o to větší důvod k oslavě! Zatímco Tonda byl na místě již kdysi s Jirkou, Radek je ve 3. sifonu nováčkem. Průběh celé náročné akce popisuje v následujícím článku...Gratulujeme!
...
Výlet do Frankreichu a cesta do Biwak Hall
Francie, Pont de Rhodes, srpen 2015
Na výlet za potápěním ve francouzských jeskyních v oblasti Lot jsme s přáteli vyrazili opět po roce. V srpnovém termínu máme zkušenost s dobrým počasím a stavem vody v jeskyních. S Tondou máme v plánu podívat se dále do Resselu, na základě poznatků z jarního průzkumu máme dobrou představu kudy se vydat. Stejně tak jsme chtěli postupovat na Saint Soyeru. Ostatní se budou potápět na více lokalitách, kde budou i fotit (www.willyteam.cz).
Náš plán pro Ressel byly dva ponory, jeden přípravný a druhý hlavní. Člověk však míní a jeskyně mění. Někdy nevychází vše podle plánu a musíte improvizovat.
Cílem našeho prvního ponoru bylo se trochu rozpotápět se vším tím materiálem, zavést safety deko lahve s O2 a EAN 50, oproti velikonočním ponorům zvýšit nastavení skútrů na vyšší rychlost, změřit čas cesty na konec hluboké studny (1550m) a ještě se pokusit udělat nějakou foto/video dokumentaci. Na jeden ponor toho bylo až dost, navíc jsme měli oba již trochu načatý sorbent a tak jsme si dali limit 180 minut. Bylo jasné, že to všechno nestihneme a tak jsme bod obratu stanovili na 900. metr do úžiny mezi studnami, kde Tonda nechá jednu safety lahev. Vše proběhlo dle plánu a i časový limit ponoru jsme do minuty dodrželi. Jediné, co se nepovedlo, byl celkový časový rozvrh - do baráku, kde jsme bydleli, jsme se dostali až pozdě odpoledne. Následovaly přípravy materiálu na druhý den, kdy jsme měli v plánu hlavní ponor. Skončili jsme hluboko po půlnoci a vzhledem k náročnosti ponoru jsme se rozhodli pro den odpočinku a relaxu u bazénu.
Plán na den D - hlavní ponor: o Velikonocích jsme skončili na hladině v Lac T (téčko rozcestí), kde jsme špatně odbočili doleva, zde musíme doprava a dále přes třetí sifon do Biwak Hall, kde strávíme dvě hodiny na suchu, pak se vrátíme.
Den D 26.8. Vstáváme v 5:30, posnídáme a ještě dokládáme přístroje do auta. U vody jsme první a začínáme snášet skútry, lahve, prostě veškerý materiál. V 10 hodin jsme nachystaní v řece a spouštíme skútry. Po 15 minutách jsme již v 45m, vše jde dle plánu a tak valíme dál. V úžince na 900. metru v -50m Tonda nabírá odloženou lahev (má celkem 4) a po pár minutách pokračujeme. Bohužel cestou kolem -60m ztrácím záložní skútr, který vezu vzadu mezi nohama, na což mě upozorňuje Tonda a musím se kousek vracet a opravovat úvaz. Pokračujeme dál, snažíme se dohnat časový skluz... Po pár minutách zjišťuji, že jsem v chodbě sám a Tonda se ztratil někde za mnou. Otáčím se a jedu zpátky. Jedna zatáčka, druhá zatáčka a Tonda stále nikde. Po chvíli ho nacházím jak smotává šňůru z povoleného velkého bubnu, jsme -75m. Na konec studny dorážíme ve 47. minutě a začínáme stoupat vzhůru, máme celkem zpoždění. Cestou vzhůru musíme ještě opravovat na několika místech šňůru a tedy další zdržení. V -21m odkládáme velké skútry a pokračujeme již jen se Silenty. Na dekompresi v -6m končíme téměř ve 200. minutě, přepočítáváme celkový plán a vzhledem k časovému skluzu se obavám možného nedodržení maximálního času, kdy se máme ozvat po ponoru, proto se rozhodujme, že se nebudeme zdržovat na suchu. Pouze se ujistíme, že jedeme správnou cestou, rozhlédneme se a otočíme k návratu, znovu to zkusíme zítra. Vyrážíme z -6m na konec S2, na Lac T odbočujeme doprava, dostáváme se do užší chodby, opět musíme opravovat šňůru, po chvíli jsme opět na hladině ve větší prostoře. Šňůry jsou v hrozném stavu a musíme dávat maximální pozor, pokládám šipku a Tonda se vydává dál směrem vpravo. Když mizí v kalu, všímám si, že doleva je také možné pokračování, ale to je už Tonda v nedohlednu. Počkám, až se vrátí. Po návratu mi sděluje, že dojel opět na hladinu a slyšel padající vodu, to nebyla dobrá zpráva. Není času nazbyt a tak se otáčíme a mažeme zpátky. Nakonec jsme po 7 hodinách opět na hladině řeky, krásně svítí slunce.
Domů se dostáváme kolem 21 h, dáváme vydatnou večeři, po které nemáme moc náladu na přípravu veškeré výstroje na další den. Opět volíme den volna pro odpočinek a přípravu věcí.
V průběhu dne ležíme s Tondou v mapě a řešíme, kde jsme vlastně byli a kudy se vydáme dále a opět se ujišťujeme, že pro úspěšné překonání S1 s rozumným časem dekomprese je potřeba maximální rychlost. Nikde se nezdržovat odkládáním nebo nabíráním lahví, o ztrácení skútrů a svévolném vytáčení desítek metrů šňůry z bubnu, které pak musíte navíjet, ani nemluvě.
Samozřejmě že v den volna je čas i na blbnutí s Lindou v bazénu, Šárka šla potápět na San George tak mám na starost hlídání.
Je 28.srpna, opět vstáváme v 5:30 a tentokrát ve vodě spouštíme skútr v 9:30. Oproti předešlému ponoru neberu kameru, na natáčení není moc prostor. V -35m již v 60. minutě odkládáme velké skútry na druhé straně. Deko dokončujeme ve 140. minutě, to je o hodinu méně než posledně! Opět na Lac T doprava, ještě pečlivě kontrolujeme šňůru. Na dalším téčku doleva a opět musíme mohutně opravovat šňůru. Vynořujeme se na hladině a před námi je již Tondovi známá prostora. Odkládáme skútry, Tonda záložní lahve. Prosmýkneme se po břiše mezi balvany v 50 cm vody, musíme si táhnout vlastní šňůru a být maximálně opatrní, abychom si něco neroztrhli nebo neutrhli a ocitáme se na kraji S3. Z původního špagátu jsou jen fragmenty a tak musíme opět natahovat nový. S3 dáváme již jen na nohy a po 15 min se vynořujeme v Biwak Hall. Vystupujeme po suťáku vzhůru, prostora je obrovská, na výšku cca 20-30m, délka kolem 50ti metrů, všude na zemi jsou velké kameny. Nízký obsah O2 ve vzduchu je patrný, připadám si jak na vysokohorské túře, když nemůžu popadnout dech. Oba jsme nadšení, že jsme to zvládli. Při svlékání výstroje si člověk maximálně uvědomuje, jak je daleko od vstupu a jak musí být na všechno opatrný, aby se něco nepoškodilo nebo neuniknul nějaký plyn. Sedáme si na kámen a odpočíváme.
Po chvíli se vydáváme na procházku po Biwak Hall, Tonda nachází svůj starý ešus, který zde zanechal před 4 lety ještě s ostatními věcmi, ty jsou ale pohřbeny pod hromadou šutrů, které se zřítily ze stropu. Pořizujeme nějakou dokumentaci, jdeme se podívat a napít z jezera, kterým začíná S4, odpočíváme.
Po dvou hodinách se oblékáme a vyrážíme na dlouhou cestu zpátky. Vše jde podle plánu a v 18:15 jsme již u auta a začínáme vytahovat všechny ty krámy ven z vody.
Za celý týden jsme udělali „pouze“ tři ponory, všechny na Resselu, ale stálo to za to. Ono dělat v tomto režimu ponor každý den ani moc nejde. Nalezení cesty do Biwak Hall nebylo jednoduché a podařilo se nám to až na třetí pokus.
Radomír Teichmann
Akce na Resslu se účastnili:
Tonda Ptáček a Radek TeichmannParametry ponorů:
Přípravný ponor – čas ve vodě 180min, vzdálenost celkem cca 2000m
Ponor S1,S2 – čas ve vodě 400 min, vzdálenost celkem 4800m
Ponor do Biwak Hall S1,S2,S3 – čas ve vodě 335 min, čas na suchu (Biwak Hall) 120 min, vzdálenost celkem 5200m
...
Použitý materiál na Biwak Hall:
