Mexico, Yucatan, expedice XIBALBA 2022 - den po dni
27.01.2022
Máme tu den odletu do Mexického Tulumu - expedice Xibalba. Letos se nám nabízí přímé letecké spojení Vídeň – Cancun. Z Prahy vyjíždíme brzy ráno a bereme to přes Bratislavu, kde nakládáme i Slováky. S Moravskou částí se potkáme až na letišti. Letos to vypadá na větší počet lidí, za Čechy Petr Chmel a Míra Manhart, za Moravu Jan Sirotek, Zdenál Motyčka, Radek Jančar a Vít Kaman, za Slovensko Karol Kyška, Dušan Hablovič a přidává se i Zdeno Hochmut s manželkou Valerií. Po necelých 24 hodinách jsme ubytovaný u Sabiny, která tu provozuje zázemí jak pro jeskyňáře, tak pro normální turisty (Sabina je manželkou Billa Philipse). Dočasný domov nazýváme dle předchozích let
Billhause.
28.01.
Ráno probíhá standardním způsobem. Od čtvrté hodiny koukáme do tmy a časový posun je znát. Kluci (Karol, Petr a Dušan) to nevydrželi a vybíhají už takhle ráno na pláž. Okolo sedmé sedám do auta a vyrážím za nimi si zaplavat a vyčistit nosní dutiny. Morava je líná a spí. Po snídaní si skládáme věci a dohodli jsme se s Alonsem (majitel pozemků, na kterých máme většinu cenotů, které chceme letos mapovat), že se potkáme až na další den při cestě do jungle. Vše připraveno a jelikož je třeba výstroj u některých trochu doladit, vyrážíme do Car washe. Cenot kousek za Tulumem je ideálním místem na první zkušební ponor. Boužel nás tu zarazili počty lidí u cenotu a to jak potápěčů (cavernových) tak i těch jeskynních. Tolik lidí v cenotu jsem už dlouho neviděl. Možná za komerčního potápění, když jsem tady u Dana H. dělal dive mastera. To jsme jezdili po veřejných cenotech a nejoblíbenější byl Dos Ojos – tam to s počtem lid bylo srovnatelné s dneškem. No nic, doba se mění. Zkušební ponor za námi, vyrážíme nafoukat, na jídlo, doladit výstroje a zítra do jungle.
29.01.
Ranní zaběhnutá rutina (běh, plavání, snídaně) – pozor přidává se k nám Kajman. Taky je za to hned řádně napomenut z Moravské části expedice :-). Na devátou se potkáváme se Zdenem H. a vyrážíme do Akumalu za Alonsem. Po vřelém přijetí a popřání hodně štěstí v objevování se přesouváme do jungle na farmu, kterou tu seňor Alonso vlastní. Do vody jdeme ve složení Míra s Petrem a Karol s Dušanem. Zdenko zůstává na suchu a bude měřit vstupní část cenotu. Moraváci se přesouvají do Chamuylu, čeká je Yum Kaaxe (suchá jeskyně, kterou neustále rozšiřují novými objevy). Ponor nám trval okolo 70minut, jsme v malé hloubce a je třeba se v nových částí zorientovat. Každá z dvojice má popsané tři listy v tabulce měření a bude na večer co zadávat do počítače. Zdenko mezi tím začal měřit vstupní prostor a bude s námi muset i druhý den, protože cenot je trochu rozsáhlejší, než jsme si ze začátku mysleli. Cestou z jungle se zastavujeme na arancheru (pořádný kus masa) kterou si každý z nás za dnešek zaslouží. Doma (říkáme tomu Billhause) pak veškerá data postupně vkládáme do počítače. Večer se ještě zastavuje Daniel a Benjamin. Švýcaři, kteří tu před pár lety potápěli s Danem Hutňanem. Domlouváme se, že zítra pojedou s námi do jungle.
30.01.2022
Po ranním rituálu sedíme v autě směr Akumal a těšíme se na pokračování jeskyně Tuben – Ha.
Karol má trochu prekérku v tom, že při ranním běhu zakopl. Odřel si obě kolena a ruce:). Dvojice necháváme stejné s tím rozdílem, že až po odbočku ve tvaru T půjdeme všichni pohromadě a pak si každá dvojice půjde po svém. Asi po 50m za Téčkem vzal plán za své v jedné menší úžině, kde Karolkovi přestává svítiti hlavní světlo a oba dva se s Dušanem otáčí. Dušan dal ještě coocies na šňůru a trochu se zamotal, ale nakonec úspěšně pokračoval v mapování ven z jeskyně za Karolem, který ho- čekal ve větších prostorách. Já s Petrem pokračujeme do zadních částí, kde jsme našli konec stávající šňůry, ale bez možnosti dalšího pokračování. Cestou zpět mapujeme a viditelnost je dost mizerná, po chvilce máme hotovo a zkoušíme ještě další možnosti v zadních partiích Tuben – Ha. Ani tady to nepouští a my tušíme, že jsme tady skončili. Po vynoření přichází Zdenko Hochmut s informací, že vzadu za suchou částí je další dom s vodou a aby jsme se šli podívat. Brodím se přes zatopený dom a bořím se hluboko do sypkého rozpadlého vápence, který tu pokrývá skoro celé dno. Asi po 70 metrech nacházím šňůru, která mizí pod kulisou. Vracíme se zpět pro potapečskou láhev. Dušan nese láhev a já jsi jdu na lehko jen s postrojem a v neoprenu. Po zanoření jsem naplaval 140metrů po evidentně Francouzké šňůře, (Francouzi tu zásadně objevovali s metricky poznačenou vodící šňůrou, která i po letech je dnes dobře viditelná) objevil jsem i odbočku a podle všeho to vypadá na možné pokračování na této lokalitě. Ještě jsem zapomněl na Švýcary, které jsme dnes brali sebou a pro trénink byli mapovat část jeskyně, kterou jsme s Karolem mapovali v minulém roce. Po úspěšném dni nám Daniel (Švýcar) dohodl jídlo přímo v jungli u místních, kteří se tu starají o zvířata. Navazujeme na spolupráci a cestou zpět zajíždíme Švýcarům ukázat cenot Mahahugua (cenot o kterém nám minulý rok pověděl Robí a my jsme ho s větší části zmapovali), zítra se tam chtějí podívat. Večer zadáváme data a motáme šňůru na zítřejší mapování, které je dohodnuté u Alonsa na pozemku.
31.01.
Je pondělí a od brzkého rána je třeba splnit i nějáké ty pracovní povinnosti. Následuje plavání v moři a dobrá snídaně. Pak všichni společně (Čechy, Morava a Slovensko) odjíždíme do Akumalu za seňorem Alonsem. U pozemku si přesedám k Švýcarům, kterým dnes jedu ukázat cenot Mahahugua (tentokrát ne jen příjezdovou cestu, ale i cest k cenotu). Kluci jsou mezi tím u Alonsa a probíhá očišťovací rituál, kdy jsou místním šamanem vykouřeni v rituálu seňora Alonsa. Pak si nanosili věci k cenotům, které tu jsou kousek od cesty a připravují se na ponor. To já se brodím junglí a snažím se najít cenot. Nakonec se vše podařili a Švýcaři mě odvážejí zpět k Alonsovi (naštěstí jsem o rituál přišel). Moravská část ve složení Honza, Radek a Kajman se potápí v prvním cenotu pod pracovním názvem Alonso 1. Ostatní se přesouvají do cenotu s názvem Alonso 2 (Fish spa). Rozhodujeme se pro první vstup hned u mola s tím, že každá dvojice udělá část jeskyně. Po docela krátkém ponoru, kdy nacházíme stávající lajnu mapujeme a v nejužším místě se proti nám dere Karol s Dušanem. Otáčím je a pokračujeme v mapování. Karol s Dušanem zatím zaplavali do druhé části jeskyně a našli obrovský dom. Boužel, ani tady to nemá pokračování. S Petrem pak zkoušíme ještě takovou blbo díru v tomto domu ale pořád se nám to zavírá. Kluci mapují a kreslí zpět k molu a nevynecháváme ani přilehlou
vodní hladinu okolo cenotu. Kromě krásných želviček nenacházíme žádné další pokračování. Vylézáme ven a Petr to jde zkusit ještě kousek zpět po příchozím molu. Nakonec našel další vstup a naplaval skoro 110metrů, my už jsme převlečení a čekáme jen na něho. Po vynoření a zprávě o dalším pokračování mu měníme flašku a posíláme ho zpět daný úsek i nakreslit. Bez reptání se otáčí a jde kreslit. Kluci odnáší potápěčské cajky od cenotu do auta a já kreslím suchou část cenotu. Petr ukončil úspěšný ponor a balí i on. Tato lokalita má jednu obrovskou výhodu, díky tomu, že je hned u cesty, tu seňor Alonso má i restauraci a my si tak můžeme dát zasloužené pivo. Moravská parta už je tady. Zmapovala cenot Alonso 1 a má zatím něco přes dvě stě metrů s možností dalšího pokračování. Po přesunu do Billhausu zadáváme data a začínáme kreslit.
01.02.
Zakletý den to pro Dušana. Ráno společně s Petrem vybíhají na pláž a Dušan sebou sekl tak blbě, že je odřený a má něco s kolenem. Necháváme ho pro dnešek v Billhausu, aby mohl chladit bolavé koleno. Moraváci jedou dnes zase do Yun Kaxxe a my se vracíme do Tuben-ha. Musíme se podívat na Francouzkou lajnu, kde jsem předevčírem naplaval pár metrů a Zdenkovi chybí ještě dokreslit část suchého cenotu s napojením na dnešní lajnu. Ani tahle část nepouští víc než 260metrů a končí cenotem bez možnosti pokračování. Další odbočka končí v neprůlezných částech. K tomuto ponoru musím na nátlak doplnit, že jsem měl solo ponor s cílem zmapovat odbočku. Zanořili jsme se společně s tím, že Karol s Petrem budou tahat a vyvazovat značenou šňůru a já poplavu po staré lajně rovnou k odbočce. Asi po sto metrech koukám na ruku a něco mi na ní chybí, zapomněl jsem si vzít počítač i řezák na šňůry. Počkal jsem tedy u odbočky, natáhl si jump a oškubal Karola o obě mnou zapomenuté doplňky bez kterých by to nešlo. Tak trochu zklamaně balíme. Od této lokality jsme čekali asi každý z nás o něco víc. Na zítra se budeme muset přesunout na jiné místo a vymyslet kde budeme pokračovat v exploraci. Využíváme zbytek dne k dokreslení a sumarizaci map, které jsme tento rok zatím udělali. V sumáru máme k dnešnímu dni komplení data a podklady k mapě od cenotu Tuben-ha 1486metrů, a Alonso 2(Fish-spa) 313metrů.
02.02.
Magický datum a magické objevy? Ne pro dnešek to rozhodně tak nevypadalo. Míříme s Petrem a Karolem k Alonsovi a v záloze máme možné potápění v cenotu Ak_Mat, nebo zajet až do zadní části do cenotu TU. Alonso nás posílá s místním mexičanem asi 700metrů od jeho cenotu na sever. Prodíráme se junglí jen tak na lehko. Máme jen světlo a masku. Naštěstí tu vede pěšinka podél nedávno postaveného plotu a tak je to o kousek jednoduší. Nahlédli jsme do dvou cenotů a i když to vypadalo nadějně, vše se zavíralo v neprostupných částech. V jednom z cenotů nacházíme i měřící body (vypadá to na práci Peter Sprose). Vracíme se zpět k Tuben-ha a jedeme ještě najít cenot Ak_Mat. Po chvilce vzpomínání cenot nacházíme, ale jelikož už je pokročilé odpoledne, vracíme se zpět. Musíme se odpoledne potkat s Manuelem v Playe. Na konci jungle potkáváme ještě Moravskou část, která mapovala prostory v cenotu Alonso 1 (Yod). Jednu větev zmapovali minule a druhou měli v plánu dnes. Opět našli další pokračování a vypadá to nadějně. Chtěli bychom mít tyto cenoty na pozemku seňora Alonsa kompletně zmapované, abychom mohli odevzdat mapy. Na večer má Dušan dohodnuté vyšetření bolavého kolena a nevypadá to vůbec dobře.
03.02.
Dnes se rozhodujeme na návrat do slovenských cenotů. Konkrétně jde o cenot TU. Problém je v tom, že cesta junglí je vysekaná jen k odbočce na Yun kaxxe. Moraváci jen nakoukli a tvrdili, že je vysekaná mnohem dál. Takže po příjezdu autem začínáme s odklizením jednotlivých (přes cestu padlých) stromů. Petr s Karolem jdou před autem a sekají jungli. Já se za nimi trmácím přískoky. Dosáhli jsme rozpadlé palapy a jsme na místě. Nahodíme flašky na záda a odbočku z cestičky k cenotu už nacházíme v pohodě. Cenot TU je tak trochu smradlavý. Dneska jdeme do vody opět jen tři. Petr potápí s Karolem a já jdu solo zkoušet další odbočky. Po 25 minutách plavání se rozdělujeme a každý
si jde po svém. Petr s Karolem to zkouší na dvou místech, ale nakonec to nikam nepustilo. Já to zkouším také na dvou místech a jedna část pouští. Boužel mě to vrátilo na lajnu se žlutou šipkou.
Marně pátráme v paměti, kdo kdy by mohl do jeskyně dát žlutou šipku, když mi za celých 19let expedice Xillbaba měli vždy jen bílé (to díky Radkovy H., který je vyrábí), no nic, mapa vše ukáže. Trmácíme se zpět junglí dalších 50minut, až jsme konečně u brány a v Akumalu zastavujeme na pivo. Večer zadáváme data a opravdu jsem se stočili na stávající lajnu, kde v roce 2015 byl Karol s Abem. Takže nataženo 142metrů ale bez další možnosti volného pokračování. Moravská parta byla dnes v Yum Kaxxe a mají krásné objevy v této suché jeskyni. Ještě cca kilometr a stane se třetí nejdelší suchá jeskyně v dané oblasti.
04.02.
Jedeme zpět do TU. Tentokrát se přidávají i Švýcaři, kteří po minulém ponoru v Mahahague lehli a teďka se ozvali, že nám pomohou s transportem (škoda jen, že nešli včera – mohli sekat jak divoký). Opět se trmácím 50 minut autem a kluci jsou 5 kilometrů pěšky. V plánu je začít uzavírat jednotlivé části jeskyně. Zanáříme se společně, máme stejný směr a čtyřikrát jumpujeme z lajny na lajnu, než se dostaneme po cca 25minutách na místo, kde kluci musí ještě jednou použít jumpovací bubínek. Já plavu kousek dál až na místo, které bylo označené v mapě jako možná odbočka z roku 2015. Navazuji buben a hurá do objevu. Hodně to tu kalí a asi po 70metrech to vzdávám, žádné větší prostory. Všude je kal a měřím zpět alespoň polygon. To kluci natáhli taky asi 70metrů, ale všude se jim to zavíralo a navíc tam měli pěkný vápencový blok, který se hýbal a to pak jdou objevy stranou. Cestou zpět balím všechny bubínky a potkávám kluky, kteří se byli podívat ještě ve velkém domu, který je asi 200 metrů od vchodu. Společně končíme ponor a můžeme večer uzavírat další části jeskyně TU.
05.02.
Na plánu je večerní párty a tak omezujeme cestu do jungle. Jen na chvilku vyrážíme do cenotu Ek Mat a Alonso 1 (Yod). Do cenotu Yod, který je kousek od cesty se chystá Honza, Kajman a Dušan. Chybí jim do mapovat část chodby, které vzhledem ke špatné viditelnosti nestihli při minulém ponoru dokreslit. Zároveň mají na úkol najít ztracený buben a video světlo z předchozí akce. V průběhu ponoru vše našli a rovnou přidávají i dalších 100metrů nové lajny. Ostatní, tedy dnes včetně druhé části Moravy jedeme do Ek Matu 1 a 2. Do prvního cenutu, který je vzdálený asi 80 metrů od cesty a pak navazuje jednoduchá suchá část se chystají Švýcaři, Petr, Karol a Míra. Radek se Zdenálem se
posouvají do cca 280metrů vzdáleného cenotu Ek Mat 2. Do vody jde jen Radek a nachází lajnu, která vede dokola cenotu a nikde to nepouští do jeskyně. Já se potápím s Petrem a jen vlastně proplaváváme část jeskyně, kde jsme ještě nikdy nebyli. Střídají se tu malé rozpadlé chodby s velkými domy, kde je vápenec vzhledem k hloubce ještě pevný. Karol se Švýcary dělají to samé. Data z jeskyně máme už z minulého roku od Robiho a myslím si, že bychom museli být hodně zoufalí, abychom se sem vraceli a začali dělat kompletní mapu. Odpoledne se všichni přesouváme přes nákupní střediska do Billhaouse, kde připravujeme večerní párty.
06.02.
Těžké to ráno. Dospáváme to co jsme včera prohospodařili a využíváme volný den k doplnění dat a mapových podkladů. Odpoledne se chystá schůzka majitelů jednotlivých pozemku v Playe de Carmen a jsme pozvaní. Bylo by skvělé mít podporu a dostávat se na pozemky v jungli s určitým privilegiem. Na setkání jedem ve třech (Míra, Karol a Zdenál), ostatní využívají volna k relaxaci u moře a ti kteří tu jsou poprvé, tak k návštěvě Tulumských památek. Setkání probíhá se všemi majiteli, kteří Manuel pozval a vedlo se v přátelském duchu. V duchu také doufáme, že naše mapové podklady, které předáváme, nám budou vstupní branou na další části pozemků a na lepší spolupráci s majiteli
pozemků.
07.02.
Náš pobyt se pomalu blíží ke konci a tak je na programu dne focení. Focení v cenotu Tatich. Minulý rok se nám nepodařili nafotit dobře pravou část cenotu Tatich West. Fotky byly špatné a tak se rozhodujeme pro opakování focení v této části jeskyně. Do vody jdeme společně se Švýcary, protože Moravská část jede opět do Yum Kaxxe a chybí nám další osvětlovači. Skoro 200 minut se trápíme a výsledek posuďte sami. Podvodní fotky jsou součástí tohoto deníčku.
08.02.
Dnes se rozdělujeme na tři skupiny. První (ta Moravská) jede do Yum Kaxxe a opět to pouští dál. Je to až neuvěřitelné, jak je celá část jeskyně pohromadě a skoro vždy se nějáké ty odbočky najdou. Druhá část (Míra s Petrem) jedou do cenotu TU a natahují 186metrů nové lajny, ale bez významného pokračování. Třetí část (Karol s Dušanem a přidávají se i Švýcaři) jedou dnes do Coop One kouknout na místa, která jsme kdysi objevovali a mapovali. Byl to pro nás poslední potápěčský den, zítra už budeme jen v suché části společně s Moravákama a neopreny se budou sušit na ramínku.
09.02.
Yum Kaxxe – suchá jeskyně, kterou tu před lety objevil Karol s Palem M. a po zmatcích ji podruhé našli Moraváci. Skoro rok trvalo, než se tohle vyřešilo a Moraváci museli uznat, že jeskyni jen znovuobjevili. Ale během té doby se objevy v Yum Kaxxe rozběhli do krásných metrů a jeskyně má dnes přes 10kilometrů a je napojena na systém slovenských vodou zatopených cenotů s názvem Sak Kaj. Opět se rozdělujeme na tři party a každá má svůj jasný úkol v mapování a objevování. Ono se to objevuje krásně v krátkém triku a kraťasech, jen nákoleníky a 25 stupňů v jeskyni. Co by za to v Českém a Moravském krasu dali. Sraz máme v pět hodin u auta a tak pospícháme po junglovém chodníčku (pěšina v lese, přes kterou máte napadané stromy) na jednom ze stromů je slovenský
vzkaz: na chodníku je had, jděte vlevo. Po přečtení vzkazu jsme si prohodili pořadí – dopředu jde Petr a Honza nabírá ostražitosti. Nicméně přicházíme k autu a skupina Radek Kajman už na nás čeká a zvědavě se vyptává na hada. Nic sdělujeme a myslíme si, že to byla jen legrace. Karol se Zdenkem H. už odjeli a čekají na nás v Akumalu s krásně nachlazeným pivem. Předtím, než dostáváme pivo se ptá Karol byl tam had? Všichni odpovídáme, že si dělali legraci a nikdo tam nebyl. Vytahuje telefon a má nafoceného krásného velkého chřestýše, který před chvilkou evidentně něco pozřel a byl líný se odplazit. Málem na něj šlápl. Krom toho jsem v suchých částech potkali tarantule a škorpiony, ale co - jsme přeci v jungli.
10.02.
Balíme, nakupujeme dárečky a na mě je celkové hodnocení. Odpoledne se rozloučíme obědem u Dony Tini, naložíme věci a odjíždíme na letiště. Moravská část zůstává ještě o tři dny déle a vrací se až v neděli.
Když budu upřímný, tak byl letošek určitě zklamáním co se týká objevování nových chodem v cenotu Tuben Ha. Tady jsme si představovali mnohem delší práci a větší prostory. Boužel není každý rok posvícení a je třeba se vrátit dál do jungle a začít dokončovat systém Sak Kaj, který jak jsme si letos potvrdili určitě ještě nevydal všechny své chodby. Nicméně i tak jsou naše výsledky uspokojivé:
Alonso 2(Fish spa): 313 m (mapa bude dokončena a předána majiteli)
TUBEN – HA: 1835m
Alonso 1 (Yod): 718m
TU: 318m (začali jsme uzavírat jednotlivé části jeskyně)
Míra M.
...
