Manjajama – návrat objevitele
Ve vyprahlém kamenitém svahu klopýtá pět mužů s těžkou bagáží. Květnové slunce se svojí čerstvou silou opírá do skal a krůpěje potu jim lemují krok. Odolná vegetace, schopná vyžít jen s minimem vody, seká po lýtkách. Neutěšené vedro a trnitá křoviska je nutí pozorovat terén a snažit se vyhýbat se hadům, kteří se vyhřívají na sluníčku….
I takhle by mohl vypadat úryvek o dobrodružné expedici k jeskyni Manjajama, kdesi na odlehlém místě ostrova Brač. Přesně před dvaceti lety se tehdy ještě mladý Mejla Dvořáček seznámil se zvídavým domorodcem a mužík ho v poetické krčmě přístavu Sumartin upozornil na neznámý otvor v zemi, objevený nedaleko. Nad pivem, jak to tak bývá, slovo dalo slovo a začal se psát malý příběh.
Mejla neváhal, posbíral alespoň dílem jeskyňářské vybavení poplatné tehdejší době a vydal se s kumpány lodí do jedné malé zátoky, kterých je v okolí nespočet. Po vylodění a výšlapu na určené místo v divočině skutečně nachází otvor připomínající velikostí studnu. Díra v zemi pokračuje do temné hlubiny. Slaňuje do ní jako první a k velkému nadšení se tak Mejla stává objevitelem propasťovité jeskyně s jezírkem na dně. Od objevitelů dostává jméno Manjajama…
V lokalitě se od té doby vystřídalo několik dalších speleopotápěčů zvučných jmen. Byl tady Mahony(+), Jirka Huráb(+), Radek Husák a další. Očekávali značné hloubky i perspektivu. Pokusili se načrtnout plánek, a najít pokračování. Bez úspěchu. Plánek navíc obsahoval „bílá místa“ a nepřesnosti. Na roky pak průzkum ustal a studna zapomenutá v čase pomalu zarůstala bujnou ostrovní vegetací.
V květnu roku 2023 obnovujeme průzkum s cílem dokončit mapku, ověřit možnou komunikaci jeskyně s nedalekým mořem a posbírat dokumentární foto a video materiál. V plánu je krátká, čtyřdenní úderná expedice v pěti lidech a vzhledem ke zjištěným hloubkám s použitím moderní potápěčské výstroje - rebreatheru.
Těsně před zahájením turistické sezóny je pobyt v Chorvatsku naštěstí ještě snesitelný. Počasí přijatelné a je šance vyhnout se nočním můrám z davů. Termín proto padl na poslední květnový víkend. Chorvatskou „ekonomiku“ teď ponechám záměrně zcela stranou, neboť je nad rámec článku. Ale děsivé scénáře, které se aktuálně prolínají českými médii jsme prozatím v regionu neregistrovali. Situace nikterak nevybočovala z chorvatského standardu a to myšleno jak v dobrém tak špatném…
Na akci přibalujeme kromě zmíněné potápěčské techniky ještě nafukovací gumový člun. Plánujeme ho spustit do propasti na hladinu jezírka, aby měli potápěči dostatek pohodlí pro nastrojení a další podpůrnou techniku. V přístavu si pronajímáme místního kapitána – odváží nás přímo od útulného penzionku na pobřeží do zátoky, odkud podnikáme výše zmíněný výšlap k jeskyni.
Po chvíli hledání skutečně objevujeme zarostlý vstup do temnoty. Na scéně na chvíli zazáří dva zázračné a promyšlené multitooly Leatherman. Kdo má - ví, kdo o nich slyšel - tuší, ostatních je mi líto. V každém případě se s mírným zdržením úspěšně probíjíme přes křovíčka.
Pavel jako první vystrojuje cestu a následován ostatními pomalu zabydluje prostor. Zúčastnění jsou unešení nečekanou krásou výzdoby jinak nenápadné jeskyně. Sestupují volným prostorem a pozorují, jak byla v utajení matka příroda štědrá. Od stropu i stěn visící krápníky evokují velkolepé varhany starobylé katedrály. Kaskády stalaktitů a sintrových vodopádů se předhání, aby upoutaly pozornost návštěvy z jiného světa. Stín vržený září čelovek postupuje prostorem spolu s pohybem lezců a dodává divadlu obludnou atmosféru. Jeskyňáři však musejí splnit stanovené úkoly a poetiku nechat stranou…
Opravdovou lahůdkou je pak sestavení nafukovacího člunu včetně podlážek na šikmém suťáku uprostřed vertikály. Zavěšeni v lanech jsou však členové týmu úspěšní a překvapivě se jim povedl odhadnout i čas, aby stíhali. Jediný, kdo brblá, je jak jinak Mejla, ale to by byl špatný organizátor akce, kdyby se alespoň na chvíli nepokusil udržet stres ve šlapajícím týmu.
Potápěč Petr ještě týž den prozkoumává vzdálenější partie za restrikcí. Aby ušetřil sílu, materiál i čas ostatním, volí pro testovací průzkum sóloponor. S jeho úrovní dovedností a vybavením to není hazard, navíc jezero umožňuje v celém profilu volný výstup k hladině. Jediné komplikovanější místo nalézá zhruba uprostřed vodní plochy, kde se mění hloubky a dóm je rozdělen hrází na dvě poloviny. S obtížnějším překonáním si však poradí a přináší cenné informace o morfologii v odlehlých částech.
Další den je už v plánu hlavní ponor obou špičkových potápěčů Petra i Jakuba, pokus o dokončení mapy zaplavené části jeskyně a Mejlovo filmování. Díky ponoru ze včerejška znají hloubky a musí se rovněž psychicky připravit na kalivé dno i stěny. K velké radosti nacházejí pod vodou další úžasné tvary krasové výzdoby. Dokumentují a vyzvedávají z hlubiny nalezené kosti zvířat k budoucí identifikaci. Zaměřují se též na nalezení případného pokračování a nebo alespoň náznaku komunikace s mořem. Nalézají dva otvory ve dnu které jsou bohužel malé a jeden dokonce zatarasený balvanem. Přesto je pravděpodobné, že právě tady jsou komunikační kanály s okolním doposud neobjeveným krasem.
Nakonec čeká tým odnesení použité a nepotřebné techniky a příprava na závěrečný den. Opět se vše daří podle plánu a opět jediný, kdo prudí, je Mejla. Naštěstí mu pomalu dochází dech a nad skvělou večeří lokálního charakteru v přístavní krčmě už jenom mlsně září štěstím.
Třetí akční den je znovu lahůdkový. Vytažení člunu ze dna propasti, jeho demontáž v lanech na jeskynní šikmině a úklid zbytku expedičního materiálu. Poslední, kdo opouští díru, je Pavel, který po sobě odnáší lana i železa.
Nesmím zapomenout zmínit Mejlovo fialové rameno, které poznalo co to je dostat šutrem po hlavě (neznalé odkazuji na slavný song Visáčů). Suťová šikmina uprostřed propasti vyžaduje pohyby jak na minovém poli a pokud jsou v dolních partiích u jezírka jeskyňáři, je z bezpečnostních důvodů nutné ovládat dětskou hru štronzo.
Při operaci Manjajama se podařilo splnit vytyčené cíle. Akci můžeme nadšeně ukončit tetrisem expedičního materiálu do dodávky a nekonečnou cestou domů…
Byla dokreslena bílá místa na plánku jeskyně. Podle očekávání sice nebylo nalezeno významné perspektivní pokračování, ale potápěči objevili ve dně otvory, kterými pravděpodobně jeskyně komunikuje s podzemními vodami. Otvory jsou však poměrně malé. Byla ověřena hloubka obou částí jezírka, a to jak před, tak za restrikcí. Tým si nacvičil některé obtížnější postupy jako je montáž a demontáž nafukovacího člunu v jeskynním prostředí v šikmině na lanech nebo vytažení těžkého břemene vertikálou pomocí kladkostroje a podobně. Mejla si odváží videomateriál na sestřih dokumentu a všichni členové uspokojení a slunce v duši. V neposlední řadě tak můžeme hrdě vyzdvihnout týmového ducha, který nás doprovázel po celou dobu expedice a zásadní měrou přispěl ke hladkému průběhu i uspokojivým výsledkům…
DrKozel
...
Na akci se podíleli:
Mejla Dvořáček (Speleoaquanaut)
Petr Chmel (Speleoaquanaut)
DrKozel (Speleoaquanaut)
Pavel Kubálek (Barrandien, Drienka)
Jakub Šimánek (Dive Soft)
...