Makedonie - Babuna /13.7.2012/
Po několika změnách termínu proběhla dlouho plánovaná akce do Makedonské vývěrové jeskyně Babuna pod Solunskou Glavou. Nezbytné povolení od místního starosty Goranca Ignova zajistil Žežo, předseda Skopské jeskyňářské skupiny Peoni.
Celá akce byla zahájena v pátek 13. července srazem ve 20:00 ve Skopje u Žeža, kde se sešla část naší skupiny po přesunu z elektrárny Matka se slovenskými kolegy. Slovenští kolegové si cestu z domu zpestřili trojnásobným průjezdem Maďarska poté, co se celníkům na HU/SRB hranici nelíbila čtyři roky prošlá platnost pasu jednoho člena posádky.
Vedeni Žežem jsme zahájili přesun asi 80km dlouhou cestou k planinárské chatě Čeples. Nejprve jsme byli znuděni cestovní rychlostí Žežova Land Roveru po dálnici, avšak když podobnou rychlostí pokračoval po okreskách a nakonec po horské cestě upravené pouze buldozerem ocenili jsme jeho řidičské schopnosti. Poslední část cesty, dlouhou asi 5km, jsme jeli hodinu. Náročnou terénní cestu jsme pozdě po půlnoci ukončili, když již naše vozy opravdu nebyly schopny projet necestou až na Čeples. Přespali jsme v lese a ráno přeskládali materiál na střechu Land Roveru, poté všech 7 účastníků akce vyrazilo na další cestu k jeskyni.
Cestou jsme se zastavili na chatě Čeples pozdravit se s místními, pomoci jim s transportem nádoby na vodu a načerpat potřebnou energii z vydatné snídaně. V 10h jsme konečně dorazili k místu, kde jsme nechali zaparkovaný i Land Rover. Dále jsme vyrazili pěšky k jeskyni. Po jedné hodině chůze jsme byli u vchodu do jeskyně se vším potřebným materiálem. Než jsme nabalili transportní vaky, tak Tomáš vystrojil v úvodní části jeskyně asi 10m vysokou stěnu jedním lanem.
Při balení a poslední zkoušce automatik se opět ukázalo, že né všechny manometry jsou kompatibilní s námi používanými 300-barovými lahvemi, foukanými na 330. Následovaly drobné opravy techniky a upouštění vzduchu pracně přineseného k jeskyni.
Do prvního sifonu se zanořili 4 potápěči: Kyška, Kyšková, Manhart a Honeš. Po jeho proplavání na 3 nádechy jsme přebalili výstroj, už jen pro dva potápěče a vyrazili k druhému sifonu. Asi 400m dlouhou cestu jeskyní zpestřilo zdolání několika stupňů volným lezením. Po jedné hodině od vstupu do jeskyně jsme dorazili k druhému sifonu, kam se podařilo proniknout francouzským kolegům v roce 2000. Po rychlém ustrojení se do sifonu zanořuje dvojice Manhart, Honeš. Průnik sifonem je překvapivě snadný. Celková délka polygonu sifonu je 30m, čistě mezi hladinami je asi 15m. Strop sifonu je v hloubce 2,8m. Po vynoření ze sifonu pokračuje dvojice jeskyní dále proti toku vody. Cestu dál do nových částí brzdí bloudění a hledání cesty v několika úrovních. Po určeném časovém limitu dvojice končí s objevy, přestože jeskyně pokračuje volně dále a zahajuje mapování cestou zpět k druhému sifonu.
Po vynoření ze sifonu se čtveřice vydává na cestu zpět a vystrojuje několik zdolaných stupňů. Před 1. sifonem ještě Kyškovci nalézají do asi 70m vysokého komínu. Pozdě odpoledne všichni vylézají z jeskyně maximálně nadšeni objevy a perspektivou dalšího pokračování. Následuje přesun na chatu Čeples, kde je okamžitě místními zorganizována tisková konference, které se zúčastní již pouze slovenská část výpravy. Okamžitě po návratu organizujeme přípravy na další expedici.
Mahony
