Expedice Xibalba 2021, Mexico den po dni
21.01.2021
Odlet z Vídně přes Franfurkt do Cancúnu zvládáme s nadhledem i přes veškerá pandemická opatření (za celou dobu po nás nikdo žádný test vidět nechtěl a respirátor typu "PPF2" jsme nesundali z obličeje). Po vyzvednutí auta z půjčovny se zastavujeme v Playe u Valentiny, kde nechali kluci minulý rok narychlo většinu ekvipmentu. Podle seznamu jsme měli vyzvednout jen pár věcí, ve skutečnosti jsme plný až po střechu a šíleně to všechno smrdí zatuchlostí a plísní. Ubytování máme tento rok u Barteka. Na naši původní základnu nás tento rok a ani asi další roky nepustí. Jedem jen na 16 dnů a to se jim nevyplatí.
22.01.2021
Klasické mexické ráno po příletu: od třech hodin vzhůru a každý pracujeme na počítači. Okolo půl sedmé to Karol nevydržel a vyběhl k moři. Za půl hodiny vyrážím za ním a potkáváme se na krásné bílé pláži, ale bohužel už teďka ráno s lidmi. Ranní koupání si užíváme a vzpomínáme na Dana, jak tu s námi blbnul a jak nás hnal z vody pro flašky a do jungle se potápět atd. Po návratu na základnu jdeme vybalit ty "strašné smrady" – alespoň je chceme zbavit "penicilinu", který tu za ten rok vyrostl. V poledne se balíme a jedeme navštívit Manuela (majitel pozemků, na kterých jsme pár let potápěli). Sedíme s Manuelem na terase a asi hodinu a půl si povídáme o všem možném. Nakonec se dohadujeme na pokračování v cenotu Tatich hned na druhý den. Ještě nabízíme exkurzi do suché jeskyně Unn Kaxx, kterou Manuel s nadšením přijímá. Večer sedíme u počítače a zálohujeme data. Plán na zítřek jasný, Tatich – první ponor a rovnou nakoukneme do možných odboček.
23.01.2021
Po ranním tělocviku si jedeme vyzvednout láhve na Xibalbu. Stojíme před barákem a nechápavě koukáme na sebe. Xibalba vypadá jako Alcatraz po 50 letech. Na místo proskleného portálu vystavená zeď a dveře s mříží. Nápis Xibalba v 1. patře přemalovaný. No nic, Robbie nám telefon nebere, tak si vezmeme flašky od Lukáše. Lukáš tam takhle ráno není a tak se dohadujeme, že posuneme potápění a přijedeme na 10 hodinu. V Eas chango nás čeká Lukáš (kupodivu je v dobré kondici a mluví srozumitelné a logické věci). Ptáme se na Robbieho a na situaci okolo. Je nám sděleno pár nových informací a mezi tím píše Robbie, že se můžeme večer potkat...super. Vyrážíme do Tatiche a rozhodli jsme se pro jednotlivé průzkumy mapy a kompletní uzavření jednotlivých částí. Pod vodou jsme vydrželi něco přes 200 minut - na rozpotápění krásný ponor. V mapě máme jasno a už večer umíme v této části mapy udělat jednotlivá ukončení. Věci necháváme u cenotu, na zítra si to namíříme směr sever a plánujeme ukončit další části, popřípadě ještě něco objevit. Cestou se zastavujeme v Chemuylu na oběd a pivo, tady je wifi a ozývá se Jirka s odpovědí na naši prosbu s tím, že se vydáme od Tulumu na jih cca 350km obhlídnout situaci okolo cenotu v této části Mexika. Po vydatném obědě vracíme flašky k Lukášovi a s pivem v ruce navštěvujeme Robbieho. Super, máme data z další části a zároveň se dozvídáme situaci okolo Xibalby. Večer koukáme na data, které poslal Robbie a společně plánujeme ponory do nových částí.
24.01.2021
Vracíme se potápět do Tatiche, kde chceme vyřešit několik otazníků v mapě, které tu Dan nestihl dokreslit. Ani dnes se nám nepodařilo natáhnout nové metry, ale zato jsme dokončili všechny části v Tatichi West. Už teďka víme, že na tohle místo se s explorací dlouho nevrátíme. Věci si tu stejně ale necháváme a zítra plánujeme přenošení věcí cca 400m do dalšího cenotu Gatito. Ve flaškách máme dostatečnou rezervu a není třeba ani plnit. Při zpáteční cestě necháváme auto v jungli a jdeme cenot hledat, ani jeden z nás tu nepotápěl. Po krátkém bloudění v jungli nacházíme vstupní portál s dobrým a pevným přístupem- super, zítra to „očekujeme“ tady.
25.01.2021
Dnešní ponor v Gatitos nebyl určitě poslední. Musíme kouknout do jednotlivých lajn a předělat pár misinků, které tu jsou. Gatitos je cca 250m od cesty s dobrým přístupem do vody, jsou tu dva vstupy s tím, že ten druhý se musí pořádně dokreslit. Balíme cajky, vracíme flašky a hurá na jih. Odpoledne ještě nabíráme Ivana (kuchař z Mahahauu) kterého odvážíme k Jirkovi. Cesta nám zabírá skoro tři hodiny a na místo dorážíme okolo sedmé hodiny. Ubytovali jsme se v cabani přímo u moře. Fouká dost silný vítr, ale sedíme na terase s pivem v ruce, kecáme s Jirkou a užíváme si pohody Mexika bez narušení hudbou na pláži, vykřikujících turistů a tak, zkrátka takový Tulum před deseti lety.
26.01.2021
Ráno je to tu na jihu poněkud jiné. Do cabaně nám fouká, po noci jsme ráno zamotaný do moskytiéry a nedá se ani kam jít pořádně běhat. No nic, výlet jsme si udělali a obhlídli situaci. Po snídani se objevuje Jirka a dohadujeme se o kontaktu na místní ranč s tím, že na jeho pozemku (trošku dál v jungli) je velká laguna. Po krátké debatě nám majitel posílá i video z poslední návštěvy, kde je vidět i krokodýl. Následuje krátká debata a hurá za majitelem. Po krátké nedůvěře svolí k tomu, že s námi do jungle půjde. Cesta je to trnitá, jedem šest kilometrů junglí, a občas jsou i zatopené části cesty jen tak tak, že projedeme. Před jednou takovou lagunou nás majitel stopl a "že je tahle poněkud hlubší". Karol se vydává na průzkum a zjišťujeme, že je to až po pás – to by náš jeep nedal. Oblékáme pevné boty a dál vyrážíme pěšky. Další tři kilometry, kdy se občas brodíme a jindy zase prosekáváme junglí, dorážíme na místo velké laguny. Majitel si vzal jednoho Mexičana s sebou, ten vyráží s puškou obhlídnout situaci. Cestou nám ukazoval poměrně čerstvé stopy jaguára směřující k laguně. Naštěstí tam nic nebylo. Laguna je oválná cca 80m v průměru. Míra si bere masku se světlem a jde okouknout možnosti. Boužel je tu špatná viditelnost, která je způsobena větší hladinou a po bouřce tu ztéká voda z ostatní části jungle. Ani v hloubce okolo 4m se viditelnost nelepší. Po vynoření Míry se na hladině objevuje i krokodýl. Byl asi zvědavý, co se v jeho rajonu děje. Je celkem daleko a jen zpovzdálí sleduje situaci. Komunikujeme s majitelem za pomoci Jirky, který španělštinu ovládá výborně a probíráme možnosti ponoru. Při zpáteční cestě nám majitel pozemku ukazuje ještě další dva cenoty nedaleko jeho domu. Dohadujeme se na příští týden s tím, že nám pomůže odtransportovat a uvidíme co z toho bude.
27.01.2021
Sedíme v autě směr Akumal i s Robbie Schmittnerem, který jede s námi do jungle a chce projít cenot, ve kterém se dle jeho údajů ještě nepotápělo. Po krátké zastávce a nákupu ovoce s vodou pokračujeme junglí a Robbie nám ukazuje další cenot Al Mat v kterém je možné potápět. Je to cca 100m od cesty s poměrně hezkou a velkou suchou částí. Vstup do vody je tu příjemný, ale jsou tu hloubky okolo 22m. Po krátké exkurzi a založení GPS souřadnic se o kousek vracíme a odbočujeme do jungle. Auto odstavujeme cca 400m od cenotu a musíme prosekat cestu po starém už nepoužívaném chodníku. Cenot Mabahay je velká propadlina s možnostmi potápění. Rozhodujeme se pro tu levou část (je i prostornější), boužel po pár metrech jsme si všimli již natažené šňůry a tak se vydáváme jen na průzkum. Poměrně velké prostory se tu střídají s propadnutými částmi stropu, které zabránily pokračování. Občas je mezi nimi prostupná část, kterou vede i šňůra. Na konci jedné z lajn začínáme mapovat a Robbie plave kouknout se do další možné odbočky. Pohybujeme se okolo 20m hloubky a po cca 70min ponoru máme hotovou jednu z částí. Po vynoření přenáší Karol s Robbiem dvě flašky do vedlejšího vstupu, kam Míra nakoukne pro možnosti pokračování tohoto směru. Po 15min je zpět s tím, že i tady lajna pokračuje a je třeba se tu potopit a zmapovat. Dohadujeme se s Robbiem na sobotu s tím, že my půjdeme do nových částí a Robbie si vezme parťáka s kterým projdou jednu z možných odboček. Vše ukončujeme pozdním obědem a Robbieho vracíme do „Alcatrazu“. Večer se zastavili ještě kluci (Zdenál, Honza a Radek), aby si vybrali věci ze skladu a mohli se připravit na zítřejší akci do jungle. Mají v plánu se pověnovat přístupové cestě do zatím suchého cenotu Un Kaax.
28.01.2021
Na 10 hodinu je sraz v Akumalu. Moraváci jako vždy přijíždějí s 20min zpožděním:-). Přehazujeme věci do aut – kluci potřebují velkého jeepa a ten jejich je o dost nižší. Vyrážíme do jungle – moravská parta musí prosekat cestu do Un Kaxxe (cenot s rozsáhlou suchou částí) Já s Karolkem jedeme do cenotu Gatito. Uzavíráme možné odbočky a natahujeme asi 158m nové lajny. Po 180 minutách odnášíme veškeré věci junglí k autu a jedeme. Letos i když je tepleji než tady na leden obvykle bývá je tu hodně komárů, takže pobyt u auta zkracujeme jen na nezbytnou dobu naložení věcí a převlečení. Večer jedeme za moravákama probrat data, které jsem stáhl z Danova počítače a dáváme do kupy plány na nejbližší dny.
29.01.2021
Vyrážíme s Robbie Schmittnerem do cenotu Mabahay. Robbie má s sebou buddyho z Německa a tak se domlouváme na srazu v jungli. Musíme ještě moravákům ukázat vstup do cenotu, který by bylo zajímavé zmapovat. Cenot se jmenuje Ak Mat a Robbie nám ho začátkem týdne ukazoval. Dle základních údajů by tu měla být pod vodou zajímavá spleť tunelů. Po lehkém zdržení si odnášíme věci k cenotu. Robbie jde s Martinem do levé části, kde jsme minule nezmapovali jednu odbočku. Já s Karolkem zalézáme vpravo, kam jsem předtím jen nahlédl. Po malém vstupním otvoru se tu cenot otevře a s volnou hladinou tu padá do 18,5m. Po proplavání krátkého zúžení se dostáváme na hloubku 21,9m, v které pokračujeme jedním směrem. Plaveme tunelem 3x2m, který se zmenšuje a zvětšuje dle popadaného stropu. V místech, kde je pevný strop je na dně vidět zlom ve tvaru pukliny (přímo uprostřed 20-30cm široká a 2 -3m hluboká prasklina) to jsem tady ještě nikde neviděl. Lajna nekončí, naopak je tu i pár odboček. Máme 2x12 sidemount a tak otáčíme a mapujeme. Po ponoru ještě dokreslujeme a mapujeme suché části tak, abychom byli schopni připojit zaplavenou část na GPS souřadnice. Veškeré věci přenášíme zpět k autu a zítra plánujeme uzavírání mapy v Tatichi. Kluci moravský tak budou mít možnost prvního testovacího ponoru. Po zadání dat do mapy se nám objevuje jedna přímka (obě dvě větve cenotu Mahabay jsou přímo proti sobě), celková délka je zatím 846m.
30.01.2021
Cenot Tatich, do kterého dnes všichni směřujeme, je na pozemku seňora Manuela (od kterého máme půjčené klíče) a tak není kam pospíchat. Od zaparkovaných aut je to ani ne 100m, takže na pohodu. Moravská parta má namířeno vlevo do Tatich West a já s Karolem se vydáváme druhým vstupem, kde zkoušíme ty části mapy, kde jsou otazníky. Zároveň chceme najít i dobrá místa pro focení. Po zanoření jsou tu moc hezké části, které určitě stojí za tu námahu. Nikdy jsme tu ještě nefotili a těšíme se na pondělí, až to tu zkusíme. Plánujeme záběry a přitom diskutujeme na občasných hladinách. Cestou zpět ještě zkoušíme nějáké možnosti odboček, ale všechno se zdá být zavřené. Po 80min jsme venku a s klukama se dohadujeme na pondělním focení. Večer se pak všichni přesouváme k Robbiemu do bývalé Xibalby, kde máme v plánu grilovačku.
31.01.2021
Je neděle a kdo si myslí, že se v neděli po grilovačce budeme flákat, je na omylu. Odjíždíme směr Akumal. Jdeme objevovat a mapovat suchý jeskynní systém Un Kaax. Jediný, kdo zůstává na baráku, je Karol, který maká na mapách, které chceme zítra nechat vytisknout a dát jako dárek Alonsovi, což je majitel dalšího pozemku na kterých chceme ještě tento rok potápět. Je dohodnutá schůzka a na tu se nechodí s prázdnýma rukama. Cesta do cenotu je jako vždy špatná, zastavujeme autem v jungli a dalších 50 minut nám trvá cesta do cenotu ZKB. Tady se převlíkáme a pokračujeme v objevování suchých částí za pomoci terionu :-):-):-). Při zpáteční cestě potkáváme ve vstupní části malého korálovce, který se netváří přívětivě. Když se nám ho podaří minout, potkáváme štíra – no krásný konec objevů. Opět nás čeká 50 minutová cesta junglí a hurá domů. Za dnešek se mapa rozroste o skoro 300 nových metrů.
01.02.2021
Od rána připravujeme věci na focení a podklady pro Alonsa, s kterým se máme potkat okolo 12. hodiny v Akumalu. Je to majitel dalších pozemků v jungli, kde bychom chtěli pokračovat s bádáním. Manuel nám připravil cestičku u majitele a poreferoval mu, co všechno jsme na jeho pozemku dělali a s jakými výstupy to předáváme dál. Po krátkém sezení v palapě nám Alonso vysvětluje svoji myšlenku ohledně možného průzkumu a mapování v jeho cenotech. Hned na prvním pozemku má tři cenoty, o kterých Robbie mluvil s tím, že by měly pokračovat v jednom jeskynním systému, který vede podél pobřeží. Je to jak v zahradě, kde Alonso ubytovává v cabaních a přitom jsou tu cenoty na koupání. Kromě cenotu nám neustále opakuje jeho souznění s přírodou a bere nás na zadní část pozemku, odkud se část kluků vrací se včelami na hlavě a v obličeji (naštěstí to jsou včely, ne vosy, se kterými jsme se už v jungli párkrát potkali a nedopadlo to nejlépe). Obhlídka cenotu na prvním pozemku Alonsa, odpoledne pak přesun na focení do Tatiche. První focení prezentačních fotografií nám moc nejde - kluci se k tomu neumí moc nastavit a mně se rozeplo křídlo. Když jsem to dával dohromady, přepnul jsem si flašky na zadní déčka, takže jsem vypadal jak deset let zpátky se stage láhvemi. Navíc nám nefungují blesky a tak z toho asi nic nebude.
02.02.2021
Kluci se chystají do Un Kaaxe, minule jsme tam našli další pokračování a tak chtějí objevené metry zmapovat a rozšířit i suché části tohoto rozsáhlého systému. Já s Karolkem míříme do cenotu Veladora, který je součástí systému Tatich. Vstup do cenotu je trochu kostrbatý, ale vše se po chvilce dá zvládnout. Míříme do jížních částí, kde je caverna a šňůra Natalie. Byl tam jen Dan přeměřit lajny. Plaveme v 1,5m hloubky a je to hrozný, každou chvilku po hladině až přicházíme k části, kde šňůra končí v písku. Karolko si hraje na slovenský bagr a zvětšuje otvor. Po chvilce pokračujeme do caverny. Na mapě je caverna zakresena čárkovaně, to znamená, že by tam něco mohlo být. Ano, je, zaplaváváme dvakrát asi 50m, ale vždy to končí neprůlezně. V jednu chvilku si hrajeme na písečku oba dva. Já jsem nalezlý v díře a hrabu písek pod sebe a Karol za mnou posouvá písek do volného místa. Dáváme tomu skoro deset minut a narážíme na pevnou sintrovou hrázku, která i tento průnik zmaří. Nakonec alespoň propojujeme obě dvě caverny a ukončujeme jednotlivé části na mapě. Večer nás pak čeká protřídění věcí ze skladu- nekonečný zážitek.
03.02.2021
Na 10:30 sraz v Akumalu na pozemku Alonsa. Jedeme obě skupiny společně na pozemek v jungli, kde Alonso má takovou malou zoologickou zahradu. Má tu opice, papoušky, krokodýly, ale i užitková zvířata typu prasat a slepic. Po krátké obhlídce dvou cenotů se rozhodujeme pro cenot Chettaro, který je vzdálený cca 300m od cesty, ale za to je přístup vysypaný chodníčkem. Honza s Radkem zalézají do bližšího cenotu hned u cesty, kde ale nemají štěstí a vodní cesta tu nepokračuje. Já s Karolkem a Zdenálem přesouváme věci a chystáme se pod vodu. Bez Zdenála, který chce projít suchou část. Po zanoření a procpání se malým otvorem v cavernové zoně se jeskyně zvětší. Šnůra je tu neznačená a tak taháme ještě jednu značenou, abychom mohli udělat polygon a nakreslit vstupní části. Tak trochu si připravujeme půdu pro další rok. Seňor Alonso má ještě další tři cenoty na záčátku jungle a další cenoty mu leží hluboko v jungli, ale nejsou k nim prosekané chodníčky. Ponor nám trval 75min a přemapovali jsme tu úvodní části jednotlivých lajn. Balíme a pro dnešek hotovo.
04.02.2021
Původně jsme chtěli skrečovat výlet na jih a dát přednost cenotům na Alonsově pozemcích. Vše ale bylo proti a večer nám přišla zpráva, že od posledního výletu jsme v jungli ztratili SPZ od našeho půjčeného jeepa a to by při jeho vrácení byl velký problém (v Mexicu, pokud nemáš přední značku, je velice pravděpodobné, že jsi špatně zaparkoval a místní policie ti ji odmontovala). Takže ráno máme být na 8.00 na ranči u Silveria. To pro nás znamená nejpozději v pět ráno vyjet z Tulumu směr Mahahuy. Karol řídí, já spím. V Mahahuy jsme o chvilku dřív a koukáme na východ slunce, je to stejné jako na pláži v Tulumu, akorát je u toho o dost méně lidí. Přesouváme se na ranč a ranních 8 stupňů je znát – je nám zima, ale kraťasy a tričko to jistí. Na ranči pomáhá Karol s ustrojením koní, které nám povezou potapěčské flašky a výstroj. Přijíždí i Jirka z nedaleké ekofarmy a jedeme směr jungle. Já s Karolem a Jirkou zatím jeepem a mexikánci na koních. V jungli pak přehazujeme a přivazujeme výstroj na koně, další 4km se brodíme všichni junglí až k již známé laguně (krokodýl je tam zase). Já se oblékám a Karol s Jirkou mi přenáší komplet ustrojené flašky na druhou stranu. Krokodýl je na hladině, tak slézám do vody a prosím kluky, aby hlídali místního krokouše na hladině. Jen, co jsem se dotkl asi dna, cítím pod ploutvemi pohyb a tak se rychlým přískokem vrhám zpět na břeh s hlasitým výkřikem (asi si každý umí přestavit). Sedím na břehu a sbírám odvahu, která mi momentálně chybí. Ptáme se rančera, kolik krokodýlů tu viděl. Odpověď, že tři, nás znepokojila o něco víc něž předtím. Sedím na břehu v neoprénu, potí se mi brýle (pardon - maska) a nějak se mi nechce do vody. No, po chvilce váhání a pod neustálým dohledem "kluci – krokodýl" se nakonec zanořuji. Viditelnost asi 50cm, to je jak v Čechách, si tak hudruju do automatiky a pomalu se sesunuji a hledám možnost pokračování. Asi okolo šesti metrů nacházím otvor cca 2x3m, přes který jsou kořeny a větve. Pomalu je odsouvám a tím si zhoršuji viditelnost, zkouším se protáhnout a zaplavat hlouběji, ale díky sedimentu z větví a kořenů se mi viditelnost zhoršuje na nulu a v hlavě mám pořád toho krokodýla, který tu přeci jen někde je. Ukončuji ponor a vracím se pomalu zpět. Moc rád vidím kluky na břehu a ve vodě se ani nezdržuju. Po krátké konzultaci s rančerem to tady balíme a zkusíme to někdy příště, až bude lepší viditelnost. Věci nakládáme na koně a čeká nás 4km pěšky bažinami. Hned jak dorazíme na ranč, přesouváme se do Tulumu k letu zpět potřebujeme mít negativní testy ne starší 48hod (no s něčím podobným jsme počítali). Cestou zpět nám pěkně ubíhá a za 2,5h sedíme v Tulumu na pozdním obědě. Večer se pak zastavují moraváci a trochu posedíme a popijeme.
05.02.2021
Poslední potápění – a na programu focení. Ráno je trochu horší než obvykle, ale vše se dá . Jako klasicky nám první focení moc nevyšlo, tak to pro velký úspěch opakujeme znovu. Tedy až na Zdenála, který si včera při řezání stromů padlých přes cestu šáhl na chechen a dnes je celý oteklý. Takže směřujeme do Tatiche ve složení Karol, Honza, Radek a já. Po odnošení věcí k pravému vstupu se Karol rozhoduje pro focení u druhého, takže všichni za neutichajícího brblání přesouvají věci vedle. Naštěstí je to kousek a je to všechno na pohodu. Dáváme tomu skoro dvě hodiny a prý z toho něco bude. Necháme se překvapit. Mažeme domů, musíme nechat osušit věci a od pěti máme dohodnutou tyčinku do nosu ve formě antigenního testu. Uf, naštěstí negativní. Večer jedeme ke klukům na chvilku posedět a máme slíbenou večeři od Zdenála (od vícepresidenta UIS se to neodmítá)
06.02.2021
Loučíme se s mořem, pláží a naším dosavadním bydlením, které moc nedoporučuji. Přeci jen to není Kohunlich, na který jsme byli ty roky zvyklí. Jedeme do Playe, kde jsme dohodnutí na oběd s Manuelem a pak rovnou na letiště.
přemapované
Mahabay 846metrů, Chettaro 278metrů
nové
Gatito 186m
Un kaax 300m
