EXPEDICE SARDINIE 2022 – BUE MARINO
Jeskyně zdaleka nevydala všechen svůj potenciál...
Konec října je již tradičně termín pro podzimní část expedice Sardinie 2022 - zaměřujeme se výhradně na jeskyni Bue Marino.
Tentokrát jsme složení z několika ZO ČSS: 1-10 Speleoaquanaut (Míra Manhart, Petr Chmel, Jakub Hečko), 5-05 Trias (Jakub Vokřál), 2-02 Šumava (Láďa Fric) a kolegové ze slovenského Speleodiveru (Karol a Barbora Kyškovi, Mišo Plankenbuchler, Martin Tkáčik, Dušan Hablovič) a jejich kamarádů speleologů, kteří nám pomáhají se zázemím a transportem materiálu (Jan Baranovič, Martin Budaj, Andrej Holovič, Lubomír Kollár, Silvia Tkáčiková). Tato expedice je letos v pořadí už čtvrtá a pro tento rok i poslední.
Cíle expedice jsou tři a všechny v severní větvi jeskyně Bue Marino. První je lezení komínu za dvacátým sifonem. Druhým cílem je přeměření polygonu a dokonalý průzkum sifonu Grande. Třetím cílem je najít pokračování za sifonem Grande v jižní větvi, kde byl ukončen průzkum v roce 2006 (Honeš, Čermák).
21.10. Hned po našem příjezdu se věnujeme vytvoření zázemí ve vstupním portálu jeskyně a transportu potřebného materiálu k 17. sifonu severní větve. Potápěči transportují potřebné tlakové láhve na sedmistý metr, kde je zbytek týmu transportuje suchou částí před 17. sifon.
22.10. Druhý den se vydáváme se zbytkem materiálu k 17. sifonu a rovnou pokračujeme s transportem materiálu pod komín za 20. sifonem. Znamená to přetransportovat čtyři sifony a cca 1,5km suché části jeskyně s kompletním potápěčským, lezeckým a dalším vybavením, které budeme potřebovat k dalšímu postupu jeskyní. Pod komínem se rozdělujeme.
Potápěčský tým (Petr s Jakubem H.) pokračuje další čtyři sifony a zahajuje přemapování sifonu Grande. Mají na zádech rebreather a záložní 12l láhev. Celá akce jim od začátku jeskyně trvá 12hodin, ale všechno, co bylo naplánováno, mají splněno. Mají kompletně nový polygon a mapu Grandu, která nám chyběla v aktualizaci mapové části této větve.
Lezecký tým (Láďa, Kuba a Míra) zůstává pod komínem. Mládí vpřed a tak Láďa s Kubou postupují komínem do cca 120m, kde vrtají a strojí. Postupují o cca 15 výškových metrů. V komíně je patrná i možná paralelní chodba, která jim komplikuje vrtání plaket v daném místě. Míra je zatím hlídá pod komínem. Akci ukončují po třech hodinách a po celkově 10 hodinách jsou zpět na základně v portálu jeskyně.
Transportní potápěčský tým (Karol, Martin T. a Dušan) dotáhl postupové láhve, skútr a potřebný lezecký materiál pod komín. Nebrání mu nic k návratu. Myslím, že si mákli pěkně.
23.10. Dnes si zasloužíme odpočinek nebo alespoň zvolnění tempa. Karol, který tu byl o týden dříve a připravoval půdu pro příjezd, dnes odváží Barču na letiště a cestou se zastaví u Roberta Loru. Petr s Jakubem H. se odpoledne vydávají na Mezzo (střední větev jeskyně Bue Marino) zkouší veškeré hladiny od vstupu až po 1000m. Míra, Láďa, Kuba, Dušan a Martin B. se vydávají suchou cestou do údolí Cala Luny, kde před dvěma roky Sardové vykopali nový vstup do jeskyně. Je zde možnost potápět a tak i zkrácení cesty do Su Molente. Jeskyni Su Forrargiu jsme bez větších problémů našli, ale transport tu bude dost náročný. Jeskyně se asi po 80m rozděluje na dvě větve a na konci té lehčí části už byl ve vodě právě Roberto. Na druhou vodní hladinu se nám nepodařilo dojít a po 500m se otáčíme.
24.10. Opět směřujeme na sever. Jedna dvojice a jedna trojice potápěčů překonává společně úvodní části severní větve, aby se za 20. sifonem rozdělila. Láďa, Kuba a Martin zůstávají u komínu a pokračují v nekonečném lezení. Dnes se jim, vzhledem ke složitosti terénu, podařilo vylézt „jen“ 7 výškových metrů, ale za to už zase mají pevnou část stěny, ve které kotvy drží spolehlivě. Po ukončení práce v komínu ještě vystrojují spodní – únikovou cestu z paty komínu. Tentokrát je tu s nimi po celou dobu Martin T. Dvojice Míra a Karol pokračuje v potápění dalších šest sifonů a využívají podvodní skútr, který sem kluci při předchozí akci dotáhli. Za sifonem Grande se vydáváme do jižní větve, ve které od roku 2006 nikdo z nás nebyl. V našich záznamech je popis, že jeskyně končí blátivým výlezem. Dalších deset sifonů a jezer nám trvá doplavat na konec šňůry. Chodba tu opravdu končí v rádoby průlezné blátivé části. K našemu nadšení objevujeme asi 10m před koncem odbočku s možností pokračování. Plaveme chodbou 162m v nové části a pro nedostatek vzduchu otáčíme. Chodba tu vede dál a je další možnost pokračovat tímto směrem. Cesta zpět jde pomalu, ale s o to větším nadšením. Když se vynořujeme za 21. sifonem, vidíme světla kluků, kteří makali na komíně. Pomáhají nám s transportem a společně se pak vracíme na základnu, kde už všichni čekají, jak to všechno dnes dopadlo. Petr s Jakubem H. dnes byli opět na Mezzu a dokreslili některé hladiny a nejasnosti, které byly při předchozím ponoru. Dnes už máme jasno o všech stávajících hladinách až do vzdálenosti 2000m.
25.10. Značně unavení včerejším výkonem si dáváme zasloužené volno a domlouváme se, že na 16h půjdeme všichni na 17. sifon přenosit věci a retransportovat vše na základnu. Zbylý materiál jsme včera zanechali před 20. sifonem a je třeba ho odtransportovat na 17. sifon. Toho se ujímá Petr s Jakubem H. Vyrážejí dopoledne Nakládalovkou na hráz na sedmistém metru, pak k 17. sifonu, kde jsou potápěčské lahve. Když se odpoledne balíme, potkáváme kluky, kteří stáhli materiál k 17. sifonu a ještě něco vynesli. Ostatní, jako jedna velká banda, vyráží také Nakládalovkou. Vlastně až na Martina s Dušanem, na ty čeká transport přes vodu. V půl deváté jsme všichni u večeře a plánujeme zítřejší balení.
26.10. Od rána se balí tábor a každý i svoje věci. Do 12.00 chceme mít vše vyvezené v přístavu. Plán se podařil a jsme na společném obědě, kde se dozvídáme, že María nám dohodla na druhý den ještě ponor v Su Gologone. Slovo dalo slovo a tak odjíždíme do Cala Sisine k přenocování a trochu suchého průzkumu.
Sardinie, jeskyně Su Gologone
27.10. Ranní přesun z Cala Sisine do přístavu, vyndat člun a hurá do Su Gologone. Tento vývěr sladké vody je pro potápěče obvykle tabu. Zákaz koupání, potápění a všeho s tím spojené. Na místě už je María a v pěti lidech absolvujeme takový sváteční ponor. Pamatuji si, že jsem tady kdysi byl pod vodou s L. Fancelem a Danem. Hluboká úžina tu padá do 120m. Voda jako křišťál. Turisté sem pro štěstí házejí mince. Petr má ještě za úkol kontrolu šňůry v 80m a ostatní se jen tak koukají, jak to vypadá. Teďka už balíme načisto, loučíme se s Marií a přepravujeme se do Olbie na trajekt.
Míra Manhart
...
