EXPEDICE: Bue marino 2023 (Sardinie)
Jako již tradičně každoročně, když první vánoční výzdoba vystrčí své kýčovité růžky, partička z klubu SpeleoAquanaut se nacpe do dvou aut a vyřáží směr Sardinie.
Tento rok jsou to štastlivci: Mira Manhart, Toník Ptáček, Radek Teichmann, Lukáš Ježek, Martin Hutňan, Roman Macík, Mejla Dvořáček a dva lanoví specialisté, kteří jsou zběhlí ve vrtaní a uzlovaní a jiných kouzlech ve špagátech, Kuba a Láďa.
Kolegové ze slovenského klubu Speleodiver jsou již na místě a užívají si prodloužené sardinské slunečné léto v temnotě Bue Marina. Za dva dny se jim podařilo vystoupat o 20 metrů v 300 metrovém komíně. Tzn., že už zbývá pár metrů, aby se podařilo prostoupit do prvních horizontálních chodeb ode dna komínu, které se nám podařilo natočit pomocí kamer na balónech v předešlých expedicich.
První dny věnujeme kontrole stavu v jižni větvi Bue Marina, na jaře byly v udolí Cala Luny velké povodně, tak je možné, že se to projevilo i v jeskyni. Jdeme ve větším počtu. Bru kameru a světla a proháním kluky po jezerech, které jsou vytvořeny krasovými hrázemi, a jsou obklopeny nádhernou krápníkovou výzdobou. Ze stropu visí překrásné lustry v podobě baldachýnů a pětimetrových krápníků, některé jsou křištálově bílé, jiné oranžové až rudé, od příměsi železa ve vápenci. Občas musíme přelézt hráz, aby jsme překonali 200 metrů dlouhý úsek písečných dun, které jsou posypány stovkami čedicových valounů, které tu voda po tisiciletí rozemlela z vyvřelinových čoček uvízlých v obrovskáých vrstvách vápence. Po 3 hodinách točení a transportu potápěčského vybavení se dostávame ke vstupnímu jezírku do sifonu, pojmenovaném po jeho prvním explorátorovi Joachimu Hasenmaierovi.
Druhý den budeme pokračovat v rekognoskaci a natáčení i pod vodní hladinou v dalším pokračováni jižní větve jeskyně. Toho se ujímá Martin a Lukáš. Toník a Macoň mi dělají osvětlovače.
Z důvodu nemoci předčasně odlétá Láďa, a naše lezecké duo Láďa a Kuba je tím oslabeno na polovic, Kubovi dovednosti tím, ale, nepřicházejí vniveč, je zařazen do Slovenského týmu. Lezci ve složení Karol, Slavo, Kuba a Rasťo zdolávají poslední metry do horizontálních pater, lezení jde ale stále obtižněji, lezci pracují už ve výšce 150 metrů nad zemí. A vzhledem k tomu, že komín je 1,5 km hluboko v podzemí a za několika sifony, musejí jim pomáhat s transportem potápěčských lahví a baterek do vrtačky a jiného materiálu i ostatní kluci.
Radek s Toníkem se věnují potápění ve střední větvi Bue Marina, obligatně pojmenováne Ramo Mezzo.
Drobné družstvo ve složení Míra, Kuba, Lukáš a Mejla je posunuto Karlem a hlavně jeho člunem do překrásného údolí Cala luny, které se jako obrovský vlníci se had zařezává už miliony let do masívu Supramonte a vytváří čarokrásné meandry, skrývající vstupy do jeskyní, které komunikují s naším milovaným systemem Bue Marina.
Jdeme natočit vstupní suchou část jeskyně Su Molente, její zatopéná část v současné době je propotápěna cca 7 km. A patří k nejvýznačnějším jeskyním systémům v údolí.
Slovenským kolegům se v průběhu expedice povedlo prošmejdit i horský terén nad systémem Bue Marino, terén je vhodný pro kamzíky, je to soustava hlubokých strží a zářezů a vápencových štítů a plat porostlá hustým trnitým porostem. A přesto plná jeskyní a závrtů a jiných krasových jevů. Našli několik závrtů a jeskynní, které budou muset být v budoucnu prostoupeny a zmapovány, a případně doplněny do mapy Bue Marina, jestli budou komunikovat s jeskyni.
Poslední dny výletu využívame ještě k návstěvě a natočení prostor za 700. metrem Severní větve, takzvané jeskyně mrtvých netopýrů, jsou to horní druhá patra hlavního toku severní větve a jsou vyzdobená čarokrásnou výzdobou v podobě brček a alabastrových heliktitů. Musíme našlapovat velice opatrně, jelikož dno je pokryto desítkami kostřiček netopýru, kteří tu nalezli místečka posledních odpočinků, uvěznění pravděpodobně trvalým zvýšením hladiny nebo závalem jeskyně, která ústila na povrch.
A mezi tím úderné lezecké družstvo ve složení Kuba a Slavo dolézají do prvního horizontálního patra v komínu a tímto objevují nové prostory. Bohužel díky značnému zabahnění a puklinovitému charakteru nových chodeb, je prostup značně nebezpečný a obtížný. Hrozi pád do hloubky 160 metrů.
Podpůrný tým lezců, pod vedením Karla mezi tím fotí nádhernou jeskynní scenérii, co umí vykouzlit jen Bue Marino.
Večer před zahájením retransportu vybavení z jeskyně do přístavu Orosei, vypoví motor Karlova člunu věrnou službu, poznali jsme to podle toho, že se kluci vrátili nejen o tři hodiny později, ale hlavně přišli pěšky přes několik údolí. Ráno našťěstí místní, všemu nakloněný, opravář odhaluje vadné čidlo na chlazení motoru, tak ho hbitě odmontovává z jiného funkčního motoru v přístavu a montuje ho do našeho a huráá, mužeme zahájit úklid a loučení se s tajemstvím Bue Marina, tajemstvím, která nám jeskyně každou naší expedicí pomalu odhaluje... A že má co odhalovat se už přesvědčujeme přes 25 let!
Děkujeme Bue Marinu a loučíme se s příslibem dalších návštěv.
Mejla D.
...
