Deník expedice Xibalba podzim 2012 (24.11-7.12.)
Je sobotní ráno a potkáváme se na letišti ve Vídni abychom společně vyrazili opět do Mexica na expedici Xibaba podzim 2012. S Radkem Husákem, Karolem Kyškou a Mírou Manhartem vyrážíme na cestu. V Mexiku už na nás čeká Dan Hutňan, který tu má "komerční potápění" a později se k nám připojí. Cesta proběhla téměř exkluzivně. Karol zabral místa v zadní části letadla, kde bylo kolem krásné volno čímž jsme každý měli čtyři místa sami pro sebe jako v první třídě. Po dlouhém letu a půjčení auta jsme dorazili okolo deváté večer na naší základnu v Tulumu.
25.11.2012
Opět to stejné dokola. Vzhledem k časovému posunu vstáváme brzy ráno a jedeme na pláž běhat, plavat a trochu se odreagovat. Následuje složení si potápění a padá rozhodnutí, že rozcvičovací ponor bude rovnou v jeskyni Schaman Ek, kde budeme explorovat. Cesta autem nám trvá cca hodinu a je to určitě nejhorší cesta necesta, kterou tam jedeme - cca 2 km totálně zarostlou junglí. K samotnému cenotu vede docela příjemná cestička asi 160 metrů od auta. Cenot je propadlina o průměru 40 metrů oválného tvaru a třemi možnými vstupy pod vodní hladinu. Rozhodili jsme se do dvojic (Dan – Radek a Míra – Karol) a šlo se na věc. První ponor bývá vždycky jen takový "ošahávací" a podle toho to také vypadalo. Nicméně objevení nových 173 a 377 metrů tomu neodpovídá, přesto to byla jen taková zkouška a poznání nového terénu. Po vynoření a vynešení láhví k autu jedem zpět na jídlo a necháváme si dofoukat dýchací směsy. Vzhledem k časovému posunu jsme okolo osmé K.O. a upadáme do postele.
26.11.2012
Ráno klasika - pláž, posilování, běhání. Radek Husák běhá z Kohonlichu, kde bydlíme, asi 9km na pláž a zpátky s námi jede autem - blázen. Balíme potápění a jedeme se zas kodrcat junglí. Tentokrát se k nám přidává i Radek Teichman s Šárkou, kteří přiletěli jiným spojem a včera si dali zkušební ponor v Tux Kupache. Rozdělení a úkoly ponorů jsou jasné - můžeme pod vodu. Po cca 140 minutách se scházíme opět všichni před cenotem a Míra to jde ještě zkusit na druhou stranu cenotu, kde je další vodní hladina. Objevuje nový vstup s možností explorace směrem na východ, kde je ještě "bílí flek" na mapě. Mezi tím zvládá Karol odnést na třikrát v neoprénu 9 flašek, k tomu dehydratace a pak se diví, že ho všechno svědí. Dnešní den se objevilo 240m Dan - Radek, 184m Míra - Karol a 108m Radek T. -Šarka. Pěkný den zakončujeme u grilu a Radek T. dělá k večeři výborné steaky. Závěrečný drink a spát.
27.11.2012
Radek už zase vyběhl, a my jedeme (už zase) za ním, dneska asi jen plavat. Dan musí zvládnout ještě poslední dvojponor s "komercí" a my jsme si naplánovali kouknout se do jungle na další cenoty, nebo alespoň lepší přístup k chodbám vedoucím na západ. Prošli jsme podle gps skoro 8,5km a našli jen pár chodníčků vedoucích sice dobrým směrem, ale najít v jungli cenot je, jak víme, tak trochu i náhoda. Cestou zpět se zastavujeme v Xcacelu na pláži, kde jsou pěkné vlny abychom se po celém dni v jungli trochu "vymáchali".
28.11.2012
Ranní pláž nejde vynechat. Následuje opět cesta do jungle a příprava na ponor. Radek T. se Šárkou májí nějáké resty z minulého ponoru a zkoušejí najít na své šňůře další metry. Bohužel se nedaří, a proto plavou dál do jeskyně kouknout na odbočky z hlavní lajny. Dan a Radek jdou na propojky mezi hlavními tunely a daří se jim propojit jednotlivé lajny. Míra s Karolom jdou do nového objevu na nové vodní hladině. Po vynoření nacházíme skoro 310m nové chodby, která končí v cenotu a odbočky jsou všechny uzavřené. Večer při zadávání údajů je sranda. Nejprve se dohaduje Míra s Karolom o tom kde vlastně byli a co mapovali první, druhý a třetí. Dostali od Dana vynadáno a chvilku potom jsme všichni pozorovali Radka, který se zas dohadoval s Danem o tom samém. Jo jo zadávání měření do počítače může být i opravdu zábavné.
29.11.2012
Cestu do jungle zvládáme už téměr dokonale, par děr na cestě nás nemůže rozhodit. Po půl hodině parkujeme před jeskyní a balíme flašky. Vzhledem k vzdálenostem už je to na bokovky a dvě stage. Potápíme se téměř společně až na Radka T. se Šárkou, ta má problém s gumou na ploutvích (není nad gumycuk) a jdou do vody skoro hodinu po nás. Na rozhraní ve tvaru T se rozdělujeme na sever (Radek s Danem) a jiho-západ (Míra s Karolom). Dan s Radkem plavou na konec Zdenálové šňůry a téměř bez problémů natahují dalších 310metrů. Stage nechávají na místě pro zítřek. Míra s Karolom zkouší levé odbočky z hlavní lajny a plazí se nižšími prostory, které se vždycky rozestoupí a zase zavřou. 185m pro dnešek stačí a stage je na hlavní lajně připravená na druhý den. Šárka s Radkem T. zkouší odbočky proti, na sever, ale výraznou chodbu také nenachází. Otáčí se z nedostatku vzduchu a zítra to zkusí dál. Pro dnešek natahují 103m. Ostatní na ně zatím čekají v cenotu a z dlouhé chvilky se Dan s Mírou vydávají najít cenot, kde se Míra s Karolom včera vynořili. Suchou cestou se daří najít jak cenot, tak i lagunu s vodu, ke které se ani jeden neodváží přiblížit. Krásnou vodní hladinu s řasami a stromy padlímy do vody kazí už jen dojem, že krokodýl kouká za každým kmenem. Oba se schodují, že tady potápět určitě nebudou. Asi po 40 minutách bloudění junglí nachází cestu, vysekanou podél ostnatého plotu, vedoucí k zaparkovaným autům. Cestu zpět si zpestřujeme nákupem piva a večeří v místní rybí restauraci. Večer ještě namotat bubny se šňůrou a konečně spát.
30.11.2012
A je to tady, začínají nám dlouhé ponory a i na plavání je to znát. Při zanoření se side mountem a dvěma stagema si připadám jako tanker, který se proplétá mezi krápníky. Cesta do neznáma už nám trvá cca 40 min plavání. Dan s Radkem vytáčí oba bubny a končí v „Mystice“, alespoň tak Dan nazval místo, kde z taninové vody vykukují krápníky do čisté, aby se vzápětí ztratily v druhé vrstvě taninu. Pokračování tímto směrem je možné a má i určitou perspektivu směrem na západ. Míra s Karolom tahají cca 300m nové šňůry, ale vždy se vrací na hlavní lajnu. Radek se Šárkou zkouší propojky směrem na sever, kde by se propojili na další hlavní tunel. Ponor nám trval přes 200 minut a po vynoření to v cenotu vypadá jak v dive centru při plnění. Samá stage. Večeře proběhla hned v Chemuylu. Pěkně s pivkem se údaje do počítače zadávají lépe.
01.12.2012
Tak a jsme v půlce. Při pohledu do počítače máme objeveno 3200 metrů. Dneska se Dan s Radkem jedou podívat do cenotů na severu, kde začínali potápět téměř před deseti lety. Když se to tak vezme kolem a kolem, tak celý systém Koox Baal má 67 km, Jolis 7 km a k tomu ještě samostatné suché jeskyně a cenoty, které nejsou ještě připojené. Slušná práce. Ještě musíme vzít v potaz, že od všech těchto kilometrů existují kompletní mapy (některé jsou vydané pod hlavičkou QRS a běžně se prodávají v dive centrech). Jo, hold se musíš umět i sám pochválit, Dane! :-)
Míra s Karolom jeli na skútru až na konec šňůry, kde byl na jaře Dan a říkal, že to vede dál. Bohužel se jeho tvrzení nepotvrdilo a jeskyně končila kousek za lajnou. Zkouší ještě tři odbočky po levé straně a pak odbočku v pravo. Ta sice obchází depresi, ale po 140 metrech není z důvodu kalu a proudu nic vidět a otáčí zpět. Radek T. se Šárkou zkouší pořád sever ze „své lajny“ a natahují 170 metrů ve dvou lajnách, které se obě vracejí na hlavní šňůru. Cestou zpět ještě odbočují naproti klukům, ale ti se po chvilce objevují na skůtru a tak se všichni vynořují společně. Večer si to obě dvojice odnášejí od Dana ve formě přednášky o tom, jak oni dva s Radkem tahají 500 m na jeden zátah a dané dvojice dnes natáhly dohromady jen něco přes 300m.
02.12.2012
Dnešek byl o poznání lepší. Vytočena během ponoru skoro všechna vodící šňůra a objeveno 980metrů. Lehce si utahujeme s Karola, který dneska vynechal a hned to šlo líp. Dan se s Radkem odvezli na skútru směr „mystika“ a objevovali severním a východním směrem. Radek T. se Šárkou pokračovali v plavání po velké, objevené chodbě a objevili odbočku s velkými prostory. Podle Radka T. je to tam jak v metru, tunel všemi směry. Na zpáteční cestě zkouší ještě odbočku kousek od vstupu do cenotu a myslí, že má perspektivu pokračovat. Sólo ponor si dal dnes Míra. Propojoval jednotlivé tunely mezi lajnami a i jemu se dařilo. Ponor nám trval tři až tři a půl hodiny a pro dnešek, ke spokojenosti Dana, bylo objeveno a z mapováno dost bílých míst na mapě.
03.12.2012
A je to tady, začínají se nám rozpadat auta. Cesta junglí je opravdu zlá a odnáší to stabilizační tyč u jednoho z jeepů. Objevené metry (dnes 1280 m) to však nahrazují. Doba ponoru se u Dana s Radkem přehupuje do 240 minut a i na teplotě je to znát. Kde je krásných 25 stupňů... Tělo se nám na deku třese a každý se těší na nošení lahví, kdy se opravdu zahřeje. K dispozici tu máme jen jeden skútr a na tom se dnes vezl Míra s Karolom. Našli ve velké chodbě další odbočky a konečně i větší tunel. Víte jak vypadá explorace na skútru? To je tak, když druhého necháte u šňůry a ten první jezdí do neznáma na kukačku, jestli to tam někam nevede. V některých místech to jde i 50 metrů. Když nevidíte výrazné pokračování, otočíte a podle světla druhého se vrátíte. Dan s Radkem si pěkně zaplavali a propojili dva velké tunely s možností pokračovat na západ. Radek T. se Šárkou vymotávají ve včera nalezeném „metru“ celý buben a ještě těsně před východem v odbočce, kde byli včera dalších 100 m. Dnes jsme jeli co nejdřív, aby se stačilo vše připravit na párty, kterou pořádáme v Kohunlichu. Prostě dobrý den!
04.12.2012
Ráno je trochu ospalé a pomalé. Včerejší párty je znát a odpadá i ranní pláž. Půjčujeme si skútr od Davea s Nadjou a jen ve čtyřech jedem potápět. Šárka s Radkem T. si dávají pauzu a jedou se kouknout na památky do Muyuilu. Prohodili jsme se a do vody jdou spolu Radek s Karolom a Dan s Mírou. První z dvojice jdou objevovat na sever a vytáčejí jeden buben. Druhá dvojka jede na skútrech směr západ. Jeden buben a kousek vytáčí do správného prostoru, ale výrazný tunel nenachází. Zapůjčený skútr je fakt šit a půlku cesty je spíš na obtíž. Po vynoření se nosí láhve po chodníčku v jungli, tak jako každý jiný den. Radek našel malého hada, který koukal z díry. Při zpáteční cestě počkal had na Radka a vylezl z díry - skoro 1,5m hubená hadice, která rychle mizela v jungli. Tím ale hadi pro dnešek nekončili. Cestou od cenotu jde Míra s Radkem pěšky a tak metr před nimi leží další hadice. Dohadujeme se, jestli je jedovatý nebo není a po příjezdu Dana musí proběhnout fotodokumentace a návrh, ať ho Míra chytne za ocas. Ani náhodou! Bereme klacek a zkoušíme udělat lepší fotky. V záloze je zaparkované auto snad z dostačují výškou. Po chvilce trápení opouštíme hada, spíš had nás, a jedeme na zasloužené pivo. Jak jinak než s limetkou.
05.12.2012
Je to jako obehraná písnička. Radek H. nesmí chodit po jungli první. Po příjezdu si bere flašky na záda a po chodníčku jde směrem k cenotu. Po pár metrech na něj čeká starý, známý černý had. Každý další už má v ruce klacek a očima hlídá díru, kam se had tentokrát schoval. Radek si vysloužil přezdívku „Haďák“. Pod vodou už je každému opravdu zima, ať jede na skútru, nebo plave. Třeba Radek T. se Šárkou začínají objevovat až po 64 minutách plavání. Objevují 190m a musí otáčet. Dan s Radkem to mají o kousek blíž na sever a natahují 330m s možností postupu směr západ. Míra s Karolom se opět vezou na skútru a objevují dalších 290m jeskyně. Po třech hodinách každý klepe kosu a je rád, že nosí flašky k autu a jestli tam je had, nebo není už se tolik neřeší. Po příjezdu do Tulumu ještě musíme přesunout věci ze skladu, kde byly doposud uskladněné a dát si pořádnou večeři. Caldo de pollo con verduras je ta správná volba. Ještě natočit a nauzlovat tři bubínky, nakreslit dnešní objevy do mapy a můžeme do postele.
Poznámka k hadům: had, kterého jsme vyfotili na cestě je Křovinář Němý. Nejjedovatější v dané oblasti. Uštknutí znamená bez lékařského zásahu smrt do 10 minut, nebo amputaci zasažené končetiny. Jeho jed napadá krevní buňky a po smrti se tělo rychle rozkládá.
06.12.2012
Vcelku nezáživný den. Žádné hadice jsme cestou nepotkali. Kdyby si Karol při zanoření nezapomněl vzít ploutve, ani by se člověk pořádně nezasmál. Úkol od Dana natáhnout objevitelské ponory na 8 km zní jasně a my se zanořujeme pod psychickým tlakem ve znění „není stres, není výkon“. Doba ponoru se opět přehupuje do čtvrté hodiny. Tělo se nám klepe ať plaveme, nebo jedeme na skútru. Metry ale přibývají. Nikdo se bez alespoň jednoho vytočeného bubnu nedovolí vynořit. Večer počítáme metry a úkol je splněn. K dnešnímu dni objeveno 8230 metrů. Plánujeme zítřejší ponor a připíjíme si tequilou. Ještě pro změnu namotat pár bubnů a hurá spát.
07.12.2012
Dneska jsme se rozloučili s potápěním v cenotu Shaman Ek. Jeli jsme naposledy po cestě necestě a ani had nebyl doma. Šárka s Radkem T. natahují propojky mezi tunely, co nám chybí a mají krásných 245m. Radek tentokrát zase s Karolom zkouší cestu na jih a vždy končí v neprůlezných částech. Ještě se jim podařilo spojit lajnu, co vedla na jih s první lajnou, co dělal Míra s Karolom první den. Natahují třikrát šňůru a objevují 70m a to přeháním. Dan s Mírou jedou na skútrech na sever a pak na západ do taninového domu s názvem Mystika. Podařilo se jim obeplavat dómek a pokračovat na západ 440 metrů do další hladiny, která boužel nemá okýnko s denním světlem. Na zpáteční cestě ještě natahují šňůru přímo z cenotu, jako zkratku do severních částí. Před dvěma dny ji tu objevil Karol s Mírou. Všechno do kola - to znamená, že na podzim se podařilo objevit 9.083 metrů. Super!
...
www.speleoaquanaut.cz
