Chorvatsko ´25 - Speleoturistika pokračuje
Udeřil květen a nejasný pocit nervozity získával na síle. Předtucha něčeho epického dostala jasný rámec ve třetím květnovém týdnu. Květen je, dá se již říci tradičně, věnován výletu na Brač, kde jsme neskutečnou Maňajamu vyměnili za Granátnici, všepohlcující díru na dno ostrova.
V této díře jsou speleotémy doplněny municí v různém stavu degradace. Tam my, hloubkami odkojení potápěči zjišťujeme, že 100 m ve svislici není taková sranda jako 100 m někde na Attersee, a to nejsme v Granátnici ani v půlce.
Na tuto „expedici“, respektive speleoturistiku, jsme vyzbrojeni kontakty na místní jeskyňáře a v předstihu řešíme program akce, jehož ozdobou má být zase Granátnice. Místní však neragují, protože nemají čas anebo to jsou prostě Chorvati a tak program těsně před odjezdem dolaďuje Mejla.
Zároveň se před akcí odhlašuje Tonda P., který je velký obdivovatel Granátnice, proto se primárně zaměřujeme na jiné vytipované díry.
Po vylodění na Brači Mejla rázně odmítá, abychom akci zahájili grilování, v jasné předtuše, jak takové rozvolnění může dopadnout. Je to jeho poslední krok, dále už jedeme v čistě horizontální sruktuře vedení.
Nakonec jsme za to rádi, protože nacházíme čtyři supr díry, které nám rozbuší srdce. Konec dne trávíme turistikou a přebalením lan a cinkátek na akci.
Další den vyrážíme k Vlčí jámě, jak díru později nazýváme. Na čelo jde Pavel. Valí dolu jen o trochu pomaleji, než rosničkáři předpovězený liják. Je to krásná svislice, stěny jsou modelované vodou, výzdobu obstarávají pouze kosti zvířat a kožíšky oveček na dně. A polorozložený vlkopes, od tud název propasti. Příště budou vhodné desinfekční rohože.
Venku jsme za 4 hodiny, takže se vrháme do vedlejší „Padesátky“. Opět náš název. Mejla někde vyčetl, že díra má jen 50 metrů. Vyrážíme tam tedy jen tak na pohodu, Pavel si pod zadek věší kilo (100 metrové lano), padesátku necháváme u vchodu.
Již na druhé přepínce Pavel volá, ať se pošle dolu i ta padesátka. Díra je celá krásně vyzdobená, všude poleva a krapasy, Pavlovi to dělá vrásky s kotvením, ale starého mazáka to nerozhází. Nakonec nám lano končí nadednem, Pavel, který má vždy všechno, lano navazuje kraťasem někde z výstroje.
Díra je kus od cesty, tak v ní nejsou odpadky. Jaká příjemná změna. Ven už to jde pomaleji, Smolda se totiž přetrénoval na kolech a Mejlova kolena již pozbyla plný rozsah pohybu.
Večer máme opět grilovačku, Radek má vychytaný systém a na akci dovezl pestré zásoby pochutin. Mejla příval masa kompenzuje řapíkatým celerem, kterého naštěstí nevzal mnoho.
Třetí den nás čeká focení v paprscích světla. Vyrážíme do „Smraďocha“. Název jsme vyčenichali podle mrtvé ovce kousek od vchodu. Mejla sice říkal, že se jedná o největší jeskynní dóm na Brači, ale nikdo ho neposlouchal, tak jsme velmi příjemně překvapeni.
Díra je to úžasná, gigantická, vyzdobená, přístup snadný v podstatě po svazích… Pavel - paleontolog - má konečně radost, že našel i nějaké lidské kosti, ale chybí mu ještě cca 200 kostí, aby mu vyšel jeden člověk.
Od chvíle, kdy s kostí v ruce konstatuje něco o tuberkulóze, a že bakterie vydrží i 200 let, má zákaz šahat na jakékoli jídlo. Mejla má radost poloviční, protože na mobilech máme lepší fotky než on v jeho superfoťáku (????).
Pak už klasika, vyfunět nahoru, umýt lana, grilovačka, trajekt a nekonečná cesta domu. Příště nás čeká ještě jedna nová stovka a Granátnice, na Brači jsme neřekli poslední slovo.
Speleoturistice potřetí zdar!!!
Petr Chmel
...
Na akci vycestovali delegáti:
Petr Chmel, Radek Teichmann, Pavel Smolík, Mejla Dvořáček
a jako tradiční host: Pavel Kubálek
...
