Boj o centimetry - Dan Hutňan bádá v Mexiku
Hned první den 14.11.2013 nám Dan zaslal poněkud zajímavý report z Mexika, který obratem otiskujeme:
"...report z prvniho dne potapeni v dzungli:
Jedeme s Frantou do Aqua Guadalupana. Mam porad pocit, ze chodba tesne za vstupem nekam vede. Uz jsem tam byl 5x. Pokazde sem koukal na prostoru za velkym balvanem. Trikrat jsem se do plazivky, ktera tam je narval. Vetsinou uz v dobe, kdy nebylo videt, protoze to fest kali. Rval se tam i Radek Husak s jednou lahvi a neprolez.
Nejdriv jsme s Frantou zkusili vzdalenejsi chodby smerujici na jih ke Koox Baal. Je extremne moc vody. Hladina cenotu v dzungli je metr nad normalem. Porad prsi. Melo by to tect a spoleham na to, ze uvidime odkud. Ale je to slaby. Jemny sediment se zveda jako bila neprostupna mlha. Vracime se k chodbe, o ktere pisu na zacatku. Vim, ze nesmim kalit, jinak to bude zase o hmatu. Pomalu priplouvam a prohlizim, kudy by to slo. Pod skalou je bahynko a v nem sutr, ktery zastavil Radka.
Jdu do toho, Franta pocka pred plazivkou. Zada na skále, bricho v bahne a dost na fest. Ruce mam pred sebou, protoze se tam jinak nevejdu. Pres kamen se profil jeste snizuje a ja drhnu vsim. A jeste k tomu inflatorka zavadila o sutr a dofukovani jede na plne koule. Mam dojem, ze bud zvednu tunovy kamen nad sebou, nebo povoli hrudnik. Jeste ze je tady pojistovak. Po 10 vterinach se mi povedlo vyrvat inflatorku z pod tela a vypustit vzduch z kridla. Rvu se dal, ale uz tolik optimismu nemam. Nazpatek pujdu v nule a tak se snazim vyvazovat kazdy metr.
Jsem na druhe strane ale v bile mlze. Plavu dal a konecne vidim. Vidim, ze mi vali vzduch z jednoho manasu, ktery jsem trosku na silu rval z diry. Aspon zbezny pohled na prostory... Je to takova obycejna kaverna, jako jich je vsude hromada. Beru roha zpatky a vubec se netesim. Zvazuji sundani lahvi, ale nechci cekat, az mi utece vzduch. Opet hrudi do bahna, hrbetem na skalu a pidalkou vpred. Povedlo se bez ztraty desitky, ale myslenky byly u Charona. Ma smulu. Plazivka proplavat jde, jen nevim, k cemu je to dobre?
Dan"
Hlášení z druhého dne:
"Druhý den potápění v džungli - 15.11.2013:
Stále prší, nebýt tady moře, tak cenoty dávno vytekly a zaplavily vše kolem. Jedeme do Chun Che Chen. Alex Reato exploruje v nedaleké díře a možná se nám povede najít cestu ke spojení obou jeskyní. Bereme bokovky a jednu stage a odnášíme vše nadvakrát 300 metrů džunglí. Ve vstupu do cenotu leží už roky vyvrácený strom Che-Chen, podle kterého dostal cenot název. Plaveme jeskyní skoro 500 metrů a nedaleko od místa, kde chceme nechat stage se mi ozývá pod paží tupá rána. Bleskově zavírám bokovku. Kontroluji, která hadice bouchla. Je to manometr. V hadici díra těsně u prvního stupně. Pokračujeme na místo, dohodlé pro odložení stage, a v deseti metrech provádím výměnu automatiky z částečně vydejchané stage na plnou bokovku. Franta nic nekomentuje, už si zvykl.
Jedeme dál. Zkoušíme naplavávat do všech levých odboček ze šňůry. Už jsme sehraní. Dám Frantovi signál "stůj", vyrazím do odbočky a pokud ji shhledám perspektivní, světlem dávám signál OK. Franta už má nasazenou na hlavní šňůře šipku a buben připravený v ruce. Po signálu vyráží za mnou, odevzdává buben a jedeme až kam to pustí. Jedna odbočka vypadala pěkně. Začínala průlezem, kde jsem musel na záda natěsno protáhnout tělo dál. Franta se zadřel. Asi, jak tvrdí, má větší hrudník. Zmizel jsem v chodbě a testoval další částí. Zatáčelo to ale zpátka na hlavní lajnu, až jsem na ni narazil. Otáčím zpátky a proti mně světlo. Franta to nevydržel, urval krápník a protlačil se za mnou.
Trošku mapujeme a pak už najíždíme na další šňůru. Je to jeden z našich prvních objevů v roce 2012, který jsme tady dělali s Petrem Chmelem. Už jsem zapomněl, jak to tam vypadalo. No, rychle jsem si to vybavil. Je to vzorový trenažér pro sidemount. Každou chvilku plazivka, sundávaní láhví, vertikální průlezy v krápnikovém lese. Jsme na konci starých objevů a i když se snažím stát malým a ještě menším, nikam se nedostanu.
Při sto dvaceti barech v lahvích končíme a mastíme zpátky. Stage pověsit na sebe a ven. Sto metrů od vchodu Franta signalizuje problém. Vracím se k němu. Nemůže vyrovnat ucho. Couváme 50 metrů do menší hloubky. Chvilka napětí a ucho povolilo. Ponor trval 160 minut.
Venku lije. Kdy už to přestane? U vstupu do cenotu je hrozný smrad. Jako na módní prohlídce tady stojí dvě krásné houby s dlouhým závojem. Fekál je proti nim lesní vůně do koupele. V dešti odnášíme nadvakrát věci do auta a cestou domů v Chemuilu stavíme na regenerační pivo..."
Třetí den:
"16.11.2013 - Třetí den boje o centimetry:
Dnes máme v plánu Chu Muk Cho. Je součástí cenotu Joolis, který jsme explorovali v roce 2005. Pro jistotu dáváme i alternativu, kdybysme Chu, nemaje ho v GPS, nenašli, můžeme nakouknout do Tatanky. I odsud se dá do Joolis naplavat. Alternativa dobrá. Patnáct minut bezhlavého sekání v džungli nás utvrdilo v tom, že Chu Muk Cho dneska opravdu nemůžeme najít. Nakonec se docela těším, protože je to do Tatanky blíž. Je hned pod cestou, akorát nás čeká krátký přesun lahvi v nízké chodbě.
Bereme stage a už ve vstupu máme co dělat. Je stavěný spíš jen na bokovky... Podařilo se a pak už razíme na Joolis a zkoušíme cestou všechno co má šanci jeskyni prodloužit ke Koox Baalu. Nedaří se, takže jedeme do prostor, které nás v roce 2005 nadchly. Když je teď srovnávám s tím, co nás pár dalších let potkalo v nově objevených suprdírách tvořících Koox Baal, nevím, co se nám tady líbilo. Tmavé stěny a hodně taninové vody. Je tady možná díky vysokému stavu hladiny vody v džungli. Světlo nemá šanci proniknout nažloutlou tekutinou a člověk se pohybuje jako v mlze. Blbě se hledá nová cesta. Natáhli jsem sice asi 100 metrů nové lajny, ale ze vzteku, že klikatý labyrint nesměřoval kam jsme čekal, stočil jsem ji zpátky. Pár míst je sice perspektivních, ale bez podrobnějšího zkoumání nemáme šanci. Musím jeskyni znovu dostat do hlavy, abych se v ni dokázal orientovat. Po třech hodinách včetně 27 minut trvající dekomprese jsme venku Tak snad tam ještě letos nakoukneme. Dnešní ponor s Bilem Philipsem nebude, Bil má teplotu, není mu dobře. Dáme pauzu."
18.11.2013
"Zdá se nám, že jsme nevyčerpali všechny možnosti, které nabízí Tatanka. Námi natažená a sbalená šňůra před dvěma dny byla dle kontroly v mapě na místě, které jsme v roce 2005 probádali. Dnes se posuneme ještě dál do Joolis.
Plavání je nekonečné, stage odkládáme při 120 barech a nejsme zdaleka na místě, kde chceme začít něco hledat. Nízký dóm na západě Joolis máme v plánu obejít dokola a pokusit se najít pokračování za ním. Je téměř černý, krápníky jsou potaženy tmavou řasou. Nakreslil jsem si mapu do wetnotesu a snažíme se přesně kontrolovat proplavávané jumpy a odbočky. V dómu jsme nic nenašli, ale těsně před ním je odbočka doprava, která v mapě není. Plaveme chodbou, která se vrací zpátky na lajnu. Jenom zapomenuté domapování z roku 2005. Pro jistotu měříme polygon, ať je mapa kompletní. Franta naznačuje, že za skalní hranou je vidět nějaké pokračování. Nakouknu taky a vidím šňůru, vedoucí paralelně s naší. Musíme v mapě zkontrolovat, „vo co go“. Z hlavní lajny vede i odbočka doleva. Tady je pověstná Slovenská spojka, kterou jsme s Mišem před lety spojili Polo a Joolis. Plaveme k místu, kde jsem v roce 2005 sundaval lahve ze zad a se stejdží v ruce plaval asi 10 metrů dlouhý úsek mezi krapasy. Za ním začínala šňůra v Polu. Vpravo od spojky je nízká široká chodba. S Frantou vjíždíme do ní a kličkujeme aspoň proplavatelným profilem. Po osmdesáti metrech narážíme na šňůru s Bilovou šipkou. Dorazili jsme do Pola jinou cestou. Slovenská spojka se dá obejít. Máme v lahvích po 120 barech a je čas mazat zpátky. Ještě domapovat nalezený úsek a nekonečné kopání ploutvemi ven. S dekompresí jsme byli ve vodě 180 minut."
19.11.2013
"Tak kam dnes? Včerejší šňůra za skalní hranou je jednou z odboček v Joolis. V mapě jsou naznačeny možné odbočka do neznámého prostoru. Tentokrát se budeme zanořovat v cenotu Hoyt. Je, podobně jako Tatanka, hned pod cestou, jen o 300 metrů dál. Slibujeme si od toho rychlejší cestu do Joolis. Je to tak, šetříme síly na závěrečný útok a taky se dostáváme dál se stage. I tak plaveme skoro 50 minut. Za skalní hranou se připojujeme na šňůru v Joolisu a hned zkoušíme možné pokračování na západ. Jsme opět v kalivý nízký chodbě, která vypadá jako placka. Objevené prostory končí na hlavní šňůře. Točili jsme se doprava. Pokračujeme ještě dál Joolisem, ale nedává nám naději na objev prostor směřujících do volné džungle. Vracíme se do počáteční síně Hoyt a tady nechávám Frantu začínat dekozastávky a zkouším ještě naplavat do levé odbočky, zkoumané také v minulosti. Kroutím se v kamenném závalu, dokonce mám pocit, že to trošku teče, ale nic z toho. Na počítači mám deko 48 minut. Mám toho tak akorát dost. S Frantou visíme pod stropem jako nafouklé balónky.
Končíme úvodní letošní explorační sérii s nevelkým úspěchem. Zítra přijíždí komerční skupina a nás čeká práce. Snad vyšetříme ještě nějaký den na velký objev.
Dan
