Dvě významné čtyřicítky
Ustaven byl na základě listiny z 8. března 1982 jako základní organizace ZO 1-10 České speleologické společnosti. Základní listiny přikládáme do fotografií pod článkem.
Druhá významná čtyřicítka je spolupráce s Chýnovskou jeskyní. O Chýnově z pera Petra Chmela:
40 let výzkumů v Chýnovské jeskyni
Chýnovský kras je rozlohou nevelké území, jehož centrální část lze obecně lokalizovat severovýchodně od městyse Chýnova. Orograficky se nachází na jihozápadním okraji Českomoravské vrchoviny, v tzv. Pacovské pahorkatině.
Chýnovská jeskyně představuje morfologicky značně komplikovaný jeskynní systém, který do značné míry kopíruje tektonickou situaci v lokalitě. Většina chodeb Chýnovské jeskyně vzniká rozšiřováním tektonických poruch a poruchových zón korozí a má puklinový až tunelovitý charakter.
Charakteristickým znakem Chýnovského krasu je specifická hydrografie, kde prokazatelně neexistuje žádné přímé spojení s povrchovými toky. Voda z nekrasových hornin se v podstatě akumuluje v dobře propustném prostředí vápencové zóny, dominantním způsobem se podílí na vzniku jeskyně a na povrch se dostává až v tzv. Rutické vyvěračce vzdálené cca 1,3 km od počátku odtokového sifonu.
Podzemní tok vytváří v doposud objevených částech systému několik volných hladin, z nichž největší je tzv. Homolovo jezírko s plochou cca 60 m2 (foto 1). Toto jezírko je vlastně jakýmsi „koncovým bodem“ přítokové části jeskyně a není tedy překvapením, že již od svého objevení v roce 1944 budilo zvýšený zájem speleologů.
Zřejmě vůbec první pokus o potápěčský průzkum v Chýnovské jeskyni se odehrál v roce 1965, kdy se J. Čunát a J. Slabý ponořili právě v Homolově jezírku, avšak použitá metoda a výstroj nebyly pro daný účel dostatečné. V následujícím roce se v rámci terénního soustředění Speleologického klubu při Okresním muzeu v Soběslavi potápěči Jaroslav Vlček a Ladislav Tužil pokusili o průzkum v oblasti odtokového sifonu (západní jezírko Twistu) a některých dalších jezírek v západní části jeskyně. Podobně jako u předchozí akce byla i tentokrát hlavním omezujícím faktorem přítomnost usazenin a výsledkem těchto ponorů bylo víceméně konstatování existence navazujících zatopených prostor.
Pozitivní vývoj v otázce potápěčského průzkumu Chýnovské jeskyně přineslo až zahájení činnosti ZO 1-10 Speleoaquanaut v lokalitě. První akce v přítokovém sifonu jeskyně se uskutečnila 28. 2. 1982. Orientačním ponorem z Homolova jezírka do vzdálenosti 15 m a hloubky 6 m ověřili potápěči Petr Sochor a Jiří Světlý charakter chodeb a především možnosti dalšího postupu. V letech 1982 - 1989 bylo pod vedením J. Hovorky zorganizováno celkem 9 akcí, v jejichž průběhu se podařilo objevit prakticky všechny dnes známé chodby tzv. Spodního patra Chýnovské jeskyně. Z tohoto období je třeba vyzdvihnout zejména ponor uskutečněný 3. 8. 1985, při kterém Petr Sochor dosáhl hloubky 45 m pod hladinou Homolova jezírka a objevil tak zatím nejvýchodnější prostory jeskyně.
Mapa zatopených částí z 80 let vzbuzovala stále řadu otázek, zejména díky jinému uspořádání chodeb než v suchých částech, přestože geneze těchto prostor byla stejná. Proto se v letech 2003-2005 uskutečnilo celkem 5 akcí s cílem prověření skutečné situace chodeb. Zároveň byly pořízeny první videozáběry zatopených částí. Ponory potvrdily předpokládané nepřesnosti v mapě. V roce 2013 proběhl cvičný ponor, který měl mimo jiné sledovat kopulovité tvary na stropě jeskyně.
Následně v lednu 2017 byla zahájena akce na kompletní přemapování jeskyně jak „klasickou“ metodou, tak pomocí průlomové videogrammetrie. Během roku 2017 bylo uskutečněno celkem 10 akcí zaměřených na instalaci vodících šňůr do všech chodeb a následné natočení záběrů pro 3D mapování. V roce 2019 pak proběhl ponor na dotočení spodní pravé chodby a v květnu 2019 byl pro veřejnost představen 3D model jeskyně. Součástí akce bylo i potápění „pro média“.
Správa Chýnovské jeskyně následně začala připravovat nové informační centrum a bylo rozhodnuto, že součástí centra bude i umělá jeskyně, ve které se budou promítat záběry z trvale zaplavených částí, které návštěvníkům doplní představu o celkovém rozsahu jeskyně. Z jeskyně tedy bylo nutné odstranit dočasné mapovací šňůry, lícovací body i pomocné kotvení. Akce byly zahájeny v roce 2020 a vyžádaly si tři ponory. Vlastní natáčení proběhlo v letech 2021-22 a vyžádalo si rovněž tři akce.
Zatím poslední ponor se uskutečnil v červnu 2022 a jeho cílem bylo sesbírat tzv. „gely“. Jedná se zřejmě o produkt rozpadu minerálů, který propůjčuje již tak barevně pestré jeskyni oranžovohnědou barvu.
Autor: ZO 1-10 – Petr Chmel za spolupráce Správy Chýnovské jeskyně
...
