Nabušený víkend, Slovensko - leden 2014
Všechny svaly v těle bolí. Od čtvrtečního večera, kdy jsme vyrazili v sestavě: Mahony, Míra Manhart, Ondra Novák, Pepa Kanta a já do slovenských krajů, nebyl čas vydechnout. Po příjezdu do Liptovského Mikuláše dospáváme dvě hodinky před devátou ranní v autě přímo před Muzeem slovenského krasu. Na místo doráží i Karol Kýška, Mišo, Tomáš a Erik ze Speleodiveru a v devět Janko Dzúr, Peter Holúbek a Paľko Herich z místních klubů...
Dělíme se na dvě skupiny. Karol s Mahonym a podpůrnou skupinou Herich a Tomáš jedou k základně demenovských jeskyňářů a čeká je sifon v Těsném kanálu jeskyně Pustá. Kopání v nadějné plazivce, směřující na Štefanovú znamenalo postup o cca 5 metrů, ale skončilo před zúžením, které nelze prorazit bez modernější techniky než je lopatka a motyčka.
Míra s Danem směřovali do Jánské doliny. Sifón Tichá toňa je pro Dana zakletý. Dvoukilometrový transport zvládli nosiči bravůrně. Dvě hoďky a byli jsme v plazivkách před sifonem. Deset metrů dlouhá šikmá puklina nás dovedla na hladinu sifonu a první kontakt s vodou naznačil, že to nebude žádná diskotéka. Počítač ukázal teplotu 3 stupně a ruce řekly, že je to dost studený. Na třista barů nabušené lahve si vzaly svoji daň při otočení ventilu. Další z našich manometrů nepochopil, že je to běžný tlak a explodoval. Byli jsme na to připraveni a výměna zabrala pět minut.
Cestou do třiceti pěti metrů potápěči překonali motanici ze šňůr, které sem před pár lety dotáhl polský potápěč. Voda upravila teplotu na 2 stupně a slušný proud jenom zvýraznil její bodavé účinky. S námi do hloubky se dovalil obrovský oblak kalu. Hledání další cesty se stalo loterií. Po proudu postoupili potápěči 10 metrů a skončili v beznadějných vymletých hrncích bez další šance pokračovat. Snaha postoupit proti proudu je zavedla do vysoké pukliny kde se intenzivní proud úplně ztratil. Průleznost je na hraně bezpečnosti a tak potápěči zavelili k návratu. Cestou ještě nalezli zanechaný polský buben a po čtyřiceti minutách ukončili ponor. Další chuťovka v podobě retransportu materiálu z jeskyně velí smeknout před celým mančaftem nosičů.
Do vesnice Háj ve Slovenském krasu se přesunuli už jenom Dan s Ondrou Novákem. V sobotu proběhl výcvik nových adeptů jeskynního potápění v jeskyni Skalistý potok. Také nekonečné rozhovory s jeskyňáři z košické skupiny, kteří kromě výroční schůze slavili i padesátku Jana Tencera. Pohostinnost Miry a Maji Terayových nám pomohla zapomenout na náročnou akci z pátku.
V neděli ráno se setkáváme se Zdenkem Hochmuthem a Mufim. Přijíždí také Karol Kýška s bandou dobrovolných nosičů, tři účastníci sobotního jeskynního kurzu se také objevují. Paľo Herich se s námi přesunul z Mikuláše a bude také k ruce. Dvě stě padesát výškových metrů ke vstupu do jeskyně zvládáme s nákladem lahví pro tři potápěče za tři čtvrtě hodiny. Víc než hodinu nám trvá cesta jeskyní k sifonu 17-14. Karol, Ondra a Dan překonávají 60 metrů dlouhou plazivku pod vodou i s vrtačkou a vysílačkou zabalenými ve speciálním pouzdře. Pak transport ošklivou suchou puklinou, polosifon a dvanáctimetrový vodopád. Průtok je velký. Šplháni nahoru v proudu vodopádu vyčerpá tak, že se natahuje transport do zadních částí jeskyně. Karol vyráží dopředu a realizuje kontakt vysílačkou s povrchem, na kterém se pohybuje Zdenko Hochmuth s Mufim. Signál z podzemí zachytili, ale verbální komunikace se nepovedla. Vzdálenost na planinu je ještě velká.
Od vodopádu přenášejí potápěči část lezeckého sloupu, který sloužil k překonání této překážky před pár lety. Tři metry dlouhý sifon 17-16 byl příčinou, proč až sem museli dotáhnout třílitrové láhve. Automatiky i masky. Za ním je už finále horní větve Skalistého potoka. Nad prostorným jezerem, hlubokým 6 metrů, je síň. V její horní části je znatelný balkón, který by mohl zakrývat před pohledem jeskyňářů možné pokračování. Ten bude teď jejich cílem...
Složení lezeckého sloupu zabere půl hodiny. Osm metrů dlouhé monstrum z tenkostěnných hliníkových trubek opírají o jednu ze stěn síně a začíná lezecká vložka. Karol s Danem střídavě postupují nahoru, pronikají úzkým komínem do horních částí a dotahují lezecké extempore až na úplný vrchol. Patnáct metrů nade dnem v male kaverně končí jejich snaha postoupit dál. Tudy cesta nevede, ale i tohle poznání je důležité. Skupinka vyráží zpět s dvouhodinovým mankem na domluvený čas návratu. Panika na povrch zatím nepropukla, ale pocity čekajících kamarádů nemá cenu rozebírat. Z jeskyně vylezli všichni za hluboké tmy po osmi hodinách v podzemí!
Všem, kteří přiložili ruku k dílu patří poděkování.
Dan
...
